Josef Svoboda

^*10. 5. 1920 Čáslav – ^†8. 4. 2002 Praha

Josef Svoboda se vyučil truhlářem, poté studoval architekturu. Jevištnímu výtvarnictví se věnoval již v rodné Čáslavi v rámci místního ochotnického kroužku. Na počátku své scénografické kariéry navázal významnou spolupráci s režiséry Václavem Kašlíkem, Jiřím Fiedlerem a zejména s Alfrédem Radokem – společně působili ve Velké opeře 5. května, kde Svoboda vytvořil inovativní výpravu k Hoffmannovým povídkám (1946) v Radokově režii či Kašlíkově Prodané nevěstě (1946). S režisérem Radokem začal úzce spolupracovat a uvedl s ním progresivní inscenace také v Divadle satiry. Od konce 40. let působil v Národním divadle, kde se podílel na vrcholných představeních Ďábelský kruh (1955) a Podzimní zahrada (1957) v režii Radokově či objevné inscenaci Racek (1960) režiséra Otomara Krejči a legendárním baletu režiséra Petra Weigla a choreografa Miroslava Kůry Romeo a Julie (1971). Spolupráce s Otomarem Krejčou pokračovala v Divadle za branou a v 90. letech v obnoveném Divadle za branou II. Svobodova činnost je úzce spjata s úspěšným polyscénickým divadlem Laterna magika, které společně s Alfrédem Radokem a dalšími umělci založil pro účely světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Od roku 1973 zastával funkci uměleckého šéfa Laterny magiky, po revoluci se stal jejím ředitelem a působil zde až do konce svého života.

Svoboda se stal přední osobností české divadelní scénografie druhé poloviny 20. století a je znám jako zakladatel tzv. režijní scénografie. Ve své práci uplatnil architektonické postupy a moderní techniku. Výrazně experimentoval, mimo jiné se světlem – jeho inscenace se vyznačovaly uchvacujícími efekty a světelnou hrou, ze světla tvořil stěny, světlo dokázal rozvibrovat. Experimentálně využil také různé materiály, druhy zrcadel a projekční plochy. Zasloužil se o nová scénická řešení, jež využívá osvětlovací technika dodnes (jedná se např. o systém kombinování projekčních pláten polyekran). Svoboda proslavil českou scénografii také za hranicemi – svou práci často prezentoval v různých zemích světa.

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
HANÁČKOVÁ, Andrea. Základy teorie divadla: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 63 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3641-8.
Josef Svoboda [online]. [cit. 10. 5. 2020]. Dostupné z: http://www.svoboda-scenograph.cz/.
LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. Dějiny českého divadla 2. pol. 20. století: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 72 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3609-8.
PTÁČKOVÁ, Věra a SVOBODA, Josef. Josef Svoboda: [monografie s ukázkami scénografického díla]. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1984. 204 s. Režisér-Scénograf; sv. 12.
Vzpomínání na Josefa Svobodu. In: Národní divadlo [online]. 10. 5. 2020 [cit. 31. 8. 2020]. Dostupné z: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/aktuality/vzpominani-na-josefa-svobodu.