Josef Sudek

*17. 3. 1896 Kolín – †15. 9. 1976 Praha

Josef Sudek se vyučil knihařem, záhy však byl povolán na frontu. Fotografovat začal už ve svých 17 letech jako samouk a po narukování sestavil album s fotografiemi z Prahy a pořídil několik záběrů ze života vojáků za první světové války. Během bojů na italské frontě byl zasažen granátem, přišel o pravou paži a v letech 1922–1927 žil na pražské Invalidovně. Již se nemohl věnovat povolání, ve kterém byl vyučen, a tak se rekvalifikoval na fotografa. V letech 1922–1924 studoval na Státní grafické škole v Praze. Nejprve jej živila reklamní fotografie a fotografování portrétů, obrazů a plastik, od 30. let se začal orientovat výhradně na uměleckou fotografii. V červnu 1927 začal fotografovat v ateliéru na Újezdu v Praze. Žil zde a pracoval spolu se svou sestrou a pomocnicí Boženou Sudkovou až do roku 1959, kdy se přestěhoval. Až do konce života však používal laboratoř ateliéru k vyvolávání fotografií. Újezdský ateliér byl pro Sudka velkým zdrojem inspirace – zachycoval jej v různých denních i ročních obdobích, zevnitř i zvenku (známý cyklus Okno mého ateliéru, 1940–1954). Sudek zemřel v 80 letech na rakovinu, po jeho smrti bylo celé jeho fotografické dílo rozděleno mezi významné galerie v Praze, Brně, Roudnici nad Labem, Kolíně a Paříži. Sudkův ateliér v Praze na Újezdu byl roku 1990 prohlášen za kulturní památku, jelikož se jedná o ojedinělou technickou stavbu a také poslední existující zahradní fotografický ateliér z konce 19. století.

Sudek fotografie často spojoval do rozsáhlých celků, vynikají mezi nimi hlavně cykly pražských motivů. Ve své tvorbě byl veliký perfekcionista – důsledně promýšlel kompozice a často se vracel na stejná místa a záběry mnohokrát opakoval. V začátcích jeho styl kombinoval fotografii a tisk, takže fotografie připomínaly spíše obrazy. Později se přiklonil k romantismu a hře s měkkým světlem.