Josef Pfitzner

^*24. 3. 1901 Petrovice u Krnova – ^†6. 9. 1945 Praha

Josef Pfitzner pocházel z rodiny slezských Němců. Studia historie absolvoval na německé univerzitě v Praze, kde se také habilitoval a v roce 1930 byl jmenován profesorem východoevropských dějin. Jeho první práce se týkaly dějin Slezska a národního myšlení českých Němců, zabýval se také dějinami Litvy a osobou ruského revolucionáře Michaila Bakunina. V této době udržoval přátelské vztahy s českými kolegy a jako jeden z mála Němců navštěvoval např. seminář Josefa Pekaře, který si jej oblíbil a jeho práci považoval za užitečnou a zajímavou. Pfitznerovy práce byly pravidelně recenzovány v Českém časopise historickém a pro jejich faktografické bohatství se jim dostávalo příznivého ohlasu. Také Josef Šusta a Tomáš Garrigue Masaryk považovali Pfitznera za odborníka, který přispívá k lepšímu vzájemnému pochopení Čechů a Němců.

V polovině 30. let však ve Pfitznerových postojích nastal zásadní obrat. Dřívější zastánce česko-německého soužití se stal přesvědčeným přívržencem nacismu a velkoněmecké ideologie. V roce 1935 vstoupil do Henleinovy sudetoněmecké strany (SdP) a stal se příslušníkem nacistické paramilitární organizace SA. Ve svých historických pracích se zcela podřídil potřebám nacistické ideologie. Prosazoval myšlenku Prahy jako „starého německého města“ a obraz Karla IV. jako německého císaře, který vytváří sjednocenou německou střední Evropu. V roce 1938 byl zvolen do pražského zastupitelstva a již den po německé okupaci Čech a Moravy byl novými vládci jmenován náměstkem primátora. Nacistické ideologii byl skutečně oddán a své funkce nevyužíval k osobnímu obohacení. I kvůli tomu byl neoblíbený a namísto dalšího kariérního postupu čelil několika pokusům o odvolání. Náměstkem primátora nakonec zůstal až do vypuknutí květnového povstání v roce 1945. Prahu opustil teprve 8. 5., v západních Čechách jej však zadrželi Američané, kteří jej po dvou týdnech předali české policii. Jako jeden z předních představitelů protektorátního režimu byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. Česká historie; sv. 3. ISBN 978-80-7106-402-2.

RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.