Jiří z Poděbrad

*23. 4. 1420 – †22. 3. 1471 Praha

Jiří z Poděbrad pocházel z významného českého šlechtického rodu pánů z Kunštátu. Postupně se vypracoval na hlavního představitele husitské šlechty a jednoho z nejbohatších mužů v zemi. V roce 1448 se vojensky zmocnil Prahy a o čtyři roky později se stal zemským správcem Českého království. Po nečekané smrti Ladislava Pohrobka byl v roce 1458 zvolen zemským sněmem za českého krále. Usiloval o hospodářskou stabilizaci země a smír mezi katolíky a kališníky. Dostal se však do konfliktu s papežem Piem II., který byl zásadním odpůrcem husitství a v roce 1462 odmítl uznat basilejská kompaktáta. Jeho nástupce Pavel II. o čtyři roky později prohlásil Jiřího jako kacíře za sesazeného z trůnu a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Proti králi vystoupil spolek českých katolíků zvaný Jednota zelenohorská a uherský král Matyáš Korvín, kterému se i přes porážku v bitvě u Vilémova podařilo v roce 1469 ovládnout vedlejší země Koruny české a nechat se v Olomouci zvolit českým králem. Země tak měla dva soupeřící panovníky. Aby Jiří posílil postavení Čech ve válce s Matyášem, vzdal se nástupnictví na českém trůnu pro své potomky a navrhl za svého následníka Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra IV. Zemřel však dříve, než mohla být jednání dokončena.

Jiří z Poděbrad byl vynikajícím státníkem, který dokázal vojensky i politicky obhájit existenci husitství a přispět k jeho upevnění v českých zemích. Měl však také skutečný zájem o nastolení náboženského smíru v zemi, neváhal proto udělovat vysoké úřady představitelům katolické šlechty a privilegia katolickým městům. Ačkoliv se mu nedostalo vyššího vzdělání, získal široký rozhled a byl respektovanou osobností středoevropské politické scény. Jeho nejznámějším diplomatickým počinem bylo vyslání reprezentativního poselstva českých šlechticů na cestu po Evropě, kde mělo propagovat české země a posilovat jejich pozitivní obraz. Předložil také návrh na vznik celoevropského spolku křesťanských panovníků namířeného proti Turkům, v jehož rámci by mezi sebou jednotliví vladaři uzavřeli smír a případné spory řešili u smírčího soudu. Přestože byl tento návrh spíše utopií, představuje jeden z prvních pokusů o realizaci myšlenky jednotné Evropy a společné evropské bezpečnostní politiky.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1999-2007. 19 sv. ISBN 80-7185-264-3.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VORELl, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.