Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Jindřich Přibík

Jindřich Přibík


Osobitý fotograf a experimentátor, jehož díla mají také filozofický přesah. Část života tvořil v emigraci v Belgii.


Pazourek, archeologický nález, fotoaparát, ilustrační fotografie, ČTK/Taneček David
Podrobné informace

*12. 9. 1944 Plzeň

Jindřich Přibík, rodným jménem Heinrich Karl Maxmilian Přibík, se narodil jako jediné dítě do buržoazní katolické rodiny. Se základy fotografie jej seznámil jeho kmotr, nadšený fotoamatér. Důležitou roli v Přibíkově fotografickém sebevzdělávání hrála příručka Přemysla Koblice, dále fotografický kroužek na gymnáziu a švýcarský časopis Camera. Už v šestnácti letech vyhrál Přibík se snímkem Velká voda místní fotografickou soutěž. Protože nebyl pro svůj původ napoprvé přijat na pražskou FAMU, nastoupil po ukončení všeobecné střední školy jako fotograf do Škodových závodů, kde fotografoval reportáže a portréty nejlepších pracovníků. Roku 1964 se mu napotřetí podařilo dostat na FAMU, kde začal studovat fotografii a kameru. O rok později začal souběžně studovat také filozofii na Karlově univerzitě v Praze, studia zakončil doktorátem. Tři roky vojenské služby absolvoval jako fotograf a asistent kamery Armádního filmu, poté začal pracovat jako fotograf oddělení ekologie a urbanismu Československé akademie věd. V říjnu 1973 emigroval do Bruselu, rodiště svého otce, kde fotografoval pro belgická divadla, vytvářel reprodukce pro galerie a spolupracoval též s různými deníky. Bruselská galerie vydala roku 1985 portfolio sedmi jeho fotografií. Do Čech se natrvalo vrátil v roce 1997.

Přibík během 70. a 80. let polovinu roku věnoval komerční práci a druhou polovinu roku trávil na cestách. Takto např. vznikly cykly Krajiny/Geometrie, Nové topografie nebo Parking. Za zmínku stojí též Přibíkův cyklus Ženy. Za stěžejní část jeho tvorby jsou považovaná díla z 60. let, např. cyklus Montáže, který vznikal ze starých, často poškozených skleněných negativů zvětšovaných na solarizovaný papír. Volně do něj lze zařadit cyklus Odsouzený, který je parafrází Hegelova „mýtu“ o pánu a rabovi. Přibík pro své montáže používal většinou staré skleněné negativy, jejichž sbírku si vytvořil během šedesátých let.

Použité zdroje
PŘIBÍK, Jindřich. Jindřich Přibík. 1st ed. Prague: Torst, 2008. 117 s. FotoTorst; 30. ISBN 978-80-7215-347-3.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.