Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Jindřich Břetislav

Jindřich Břetislav

Český kníže v letech 1193–1197, jediný panovník v českých dějinách, který zároveň zastával funkci biskupa pražského. Byl znám jako ambiciózní, avšak bezskurpulózní politik a schopný intrikán.


Jindřich Břetislav - ilustrace z roku 1700 - Zdroj: Gloria et Maiestats Sacro-Sanctae, Regiae, Exemptae, et nullius diaecesis, licence Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jind%C5%99ich_B%C5%99etislav.jpg
Podrobné informace

*Není známo – 15. 6. 1197 Cheb

Jindřich Břetislav byl synem Jindřicha Přemyslovce a vnukem knížete Vladislava I. Již od mládí byl připravován na církevní kariéru, studoval v Paříži a roku 1182 byl vysvěcen na biskupa pražského. Prosazoval nezávislost církve na světské moci, kvůli čemuž se neváhal pouštět do ostrých sporů i s knížetem a jeho stoupenci. V roce 1187 získal souhlas císaře Fridricha Barbarossy s povýšením pražského biskupství na samostatné říšské knížectví, což biskupům poskytovalo faktickou nezávislost na českých panovnících. V roce 1192 přímo zasáhl do boje o český trůn, když pomohl svému synovci Přemyslu Otakaru I. svrhnout knížete Václava II. Přemysl však následně odmítl zaplatit peníze, které Jindřich Břetislav za schválení převratu slíbil císaři Jindřichu VI. Když navíc navázal styky s proticísařskou opozicí, zbavil jej Jindřich VI. trůnu a dosadil místo něj právě Jindřicha Břetislava. K biskupovi se brzy přidala většina české šlechty a po čtyřměsíčním obléhání Pražského hradu byl Přemysl donucen utéci ze země.

Při správě země si nový panovník počínal velmi tvrdě a snažil se ve svých rukou koncentrovat co nejvíce moci. V roce 1194 odebral správu Moravy Přemyslovu bratru Vladislavu Jindřichovi a držel jej v zajetí u svého dvora. Nadále udržoval těsné vztahy s Jindřichem VI. a v roce 1195 se přihlásil k jeho křížové výpravě. V té době se však jeho zdraví zhoršilo natolik, že mu fakticky neumožňovalo efektivně vládnout. O dva roky později ještě dokázal s pomocí šlechty odrazit Přemyslův útok proti Praze, zároveň si však uvědomoval, že je jen otázkou času, než jej šlechta jakožto umírajícího a neperspektivního panovníka opustí. Svému okolí nakonec přestal důvěřovat natolik, že se raději nechal převézt na říšské území do Chebu (který tehdy ještě nebyl součástí českého státu), kde v polovině června zemřel.

Použité zdroje
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.