Jednotný cvičební úbor

Jednotný cvičební úbor byl v době socialismu, zejména pak v 70. a 80. letech 20. století povinným způsobem odívání chlapců a dívek v hodinách tělesné výchovy. Unifikované oblékání bylo součástí výchovy mládeže ke kolektivismu a odpovídalo představě socialistické společnosti o modelové ženě a muži. Zatímco chlapci oblékali bílý nátělník a červené bavlněné trenýrky, u dívek to bylo bílé tričko s krátkým rukávem a modré krátké kalhoty z teplákového úpletu s gumou kolem stehen. Ty doplňovaly boty na cvičení v bílé barvě. Zatímco dívčí verze „jarmilky“ byly nazouvací látkové boty na cvičení s gumou přes nárt, chlapecké „toníky“ měly nárt s rozparkem podloženým jazykem a tkaničkami.

Jednotné oblečení na tělocvik bylo vyžadováno na některých školách či u sokolských cvičenců již za první republiky, ale masově se rozšířilo a plošně unifikovalo teprve v éře socialismu. Jednotná estetika úboru byla inspirována cvičebními úbory pro vystoupení žactva na III. celostátní spartakiádě v roce 1965. Proměny jednotných oděvů na spartakiády reflektovaly nejen politické a estetické představy o novém socialistickém člověku, ale také kultivaci životního stylu.

Právě „jarmilky“, legendární látkové cvičky s gumovým páskem přes nárt, vyráběné v milionových objemech závody Svit Gottwaldov (dřívější Baťovy závody) pro potřeby cvičenců na spartakiádě v roce 1965, se staly nedílnou součástí socialistického odívání i mimo sportovní aktivity. Více než původní označení „spartakiádky“ se pro ně vžilo na základě jejich výrobního kódového označení „Jarmila“ a „Toník“ označení „jarmilky“.

Díky své odolnosti a flexibilitě i nízké pořizovací ceně se staly oblíbenou obuví několika generací. Prosluly nejen jako jednoduchá a pohodlná sportovní obuv pro děti a mládež, ale také jako odolné přezůvky a mnohé ženy je nosily jako baleríny. Tyto cvičky byly mimořádně populární v Československu i v sousední Polské lidové republice, kde se jim dle země původu říkalo „czeszki“.

Ačkoliv vzhled a barevnost „jarmilek“ zůstaly nezměněny (pouze byly v roce 1985 doplněny o nášivku v barvách české trikolóry), jejich bílá barva přímo vybízela k domácím kreativním  úpravám. Po sametové revoluci jejich výroba stagnovala, stále jsou ale používány organizacemi jako Česká obec sokolská a různými folklórními sdruženími.

Podoby jednotného cvičebního úboru je možné vidět např. v záznamech z celostátních spartakiád a pořadu České televize Retro či v českém sportovním filmu Metráček (1971).

 

 

BURIANOVÁ, Miroslava et al. Móda v kruhu času: retro - 200 let inspirací. První vydání. Praha: Národní muzeum, 2016. 207 stran. ISBN 978-80-7036-503-8.
ČERNOHORSKÁ, Helena, ed. Retro spartakiáda 1955-1985: jeden z tisíců, zelená pro Strahov, spartakiádní filmová kronika, armáda na Strahově. 1. vyd. Praha: Popron Music, 2013. 45 s. ISBN 978-80-87767-06-1.
KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha: Academia, 2011. Šťastné zítřky. ISBN 978-80-200-2019-2.
PLÁNIČKOVÁ, Vendula. Nezapomenutelná spartakiádní obuv Jarmilky. Po kom získaly své jméno? In. info.cz [online]. 28. 10. 2017 [cit. 15. 10. 2020. 7. 2011]. Dostupné z: https://www.info.cz/magazin/nezapomenutelna-spartakiadni-obuv-jarmilky-po-kom-ziskaly-sve-jmeno-18224.html.