Jaroslav Rössler

*25. 5. 1902 Smilov – †5. 1. 1990 Praha

Po neúspěšném studiu na gymnáziu a obchodní škole nastoupil Jaroslav Rössler v patnácti letech do učení v ateliéru významného fotografa Františka Drtikola, kde se naučil retušovat, vyvolávat fotografie a získal zde orientaci v tehdy aktuálních fotografických trendech. Z počátku prováděl především laboratorní práce a fotografoval pouze méně významné zákazníky, brzy se však stal jedním z nejtalentovanějších Drtikolových asistentů a oba, učitel s žákem, se vzájemně začali ve své tvorbě ovlivňovat, ačkoliv jinak byl jejich vztah komplikovaný. Rössler od Drtikola dokonce mezi lety 1920 a 1925 několikrát odešel, ale vždy byl přijat zpět. Během učení a asistence u Drtikola vznikla řada Rösslerových vrcholných děl, seznámil se zde také se svou druhou ženou, která pracovala jako asistentka v Drtikolově ateliéru, a dokonce pořídila několik Rösslerových cudných aktů.

V počátcích své tvorby byl Rössler ovlivněn symbolismem, piktorialismem a expresionismem, rychle se však propracovával k abstrakci. Na Rösslerových fotografiích hrál velkou roli nejen fotografovaný objekt, ale i pozadí, přičemž veškeré rekvizity vyráběl Rössler sám. Jeho díla využívala prvků kubismu, futurismu i konstruktivismu a nezřídka připomínala spíše malby. Byl jediným fotografem, který působil ve vlivném avantgardním uměleckém sdružení Devětsil, kam jej přizval sám Karel Teige. Zajímala jej i forma – fotografoval moderní témata starou technikou, od které už tehdy ostatní upouštěli (např. bromolejotisk), a pravděpodobně u žádného jiného avantgardního fotografa není tak patrný kontrast mezi moderností tématu a archaičností technického provedení. K vrcholu Rösslerovy tvorby patří  fotografie světelných obrazců na tmavém pozadí z let 1923–1925, do středu zájmu jako jeden z prvních fotografů postavil samotné světlo, když fotografoval záměrně rozmazané geometrické obrazce. Ve stejné době též fotografoval různé jednoduché předměty denní potřeby na pozadí vytvořeném z černých a bílých lepenek. Zachycoval buď obrazce, nebo i jen stíny, které tyto obrazce vrhaly. Byl nadšeným radioamatérem a na mnohých fotografiích z druhé poloviny 20. let se objevuje i tento motiv. Obdiv k moderním technologiím sdílel spolu s ostatními členy Devětsilu.

V letech 1927–1935 působil v Paříži, tehdejším centru moderního umění, kde navázal množství cenných kontaktů a vytvářel reklamní fotografie pro mnohé známé firmy (např. Michelin, Shell, Palmolive). I reklamní fotografie na zakázku však nesou jeho specifický rukopis – většina fotografií zobrazuje statické motivy, živé modelky se objevují jen velmi zřídka. Ke konci svého pařížského působení začal používat novou barevnou techniku carbro. V Paříži však vedl spíše uzavřený život – s místními avantgardními umělci se nestýkal. Krátce před tím, než měl získat francouzské občanství, byl ze země za dosud nevyjasněných okolností (poté, co fotografoval demonstraci státních zaměstnanců) vyhoštěn a vrátil se do Prahy, kde si otevřel malý fotoateliér, a kvůli zakázkám mu téměř nezbýval čas na volnou tvorbu. Žil v ústraní, nestýkal se s žádnými umělci a ani nesledoval novinky na poli fotografie. Po nástupu komunistů k moci byl jeho ateliér v září 1951 začleněn do lidového družstva Fotografia, a Rössler se tak rázem stal z majitele zaměstnancem. Na jeho život a tvorbu to však nemělo příliš velký vliv, protože se stále věnoval pouze konvenčním zakázkám. K vlastní tvorbě se vrátil až v druhé polovině 50. let, stále však působil v izolaci od ostatních tvůrců i aktuálního fotografického dění. Na silně stylizovaných fotografiích aplikoval nejrůznější speciální postupy, např. symetrickou montáž stejných motivů, používání diapozitivních projekcí, využívání Sabbatierova efektu (pseudosolarizace), spojování zrcadlového obrazu pomocí skleněného hranolu před objektivem a další. V té době začal také fotografovat pražskou periferii.

Rössler za svého života vystavoval jen zcela výjimečně, jeho první veřejná výstava proběhla roku 1924 v Paříži. Jeho fotografie se sporadicky objevovaly na stránkách uměleckých časopisů, jako bylo Pásmo, Disk nebo Stavba, dnes jsou však k vidění v předních muzeích a galeriích po celém světě, např. v New Yorku, Los Angeles nebo Paříži. Rösslerova první velká retrospektivní výstava proběhla až roku 2001 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.