Jaroslav Goll

^*11. 7. 1846 Chlumec nad Cidlinou – ^†8. 7. 1929 Praha

Jaroslav Goll je vedle Františka Palackého považován za přední osobnost moderního českého dějepisectví. Vzdělání získal na univerzitách v Praze a Göttingenu (dnešní Německo), mezi lety 1874–1880 pak působil jako profesor na obchodní akademii v Praze. V mládí vynikal jako básník, kromě vlastní tvorby např. přeložil s Jaroslavem Vrchlickým Baudelairovy Květy zla a působil jako redaktor v časopise Lumír. V roce 1880 byl jmenován profesorem pražské univerzity, roku 1882 ředitelem historického semináře a v letech 1907–1908 působil jako rektor její české části.

Těžištěm Gollovy vědecké práce byly zpočátku dějiny novověku, v 80. a 90. letech 19. století se však postupně nasměroval ke staršímu období, ze kterého pocházejí i jeho stěžejní práce o nejstarších dějinách jednoty bratrské. Díky svému evropskému rozhledu a mimořádně pečlivé práci s prameny se stal průkopníkem moderních pozitivistických metod v českém dějepisectví, za jehož hlavní úkol považoval studium českého historického vývoje v kontextu ostatní Evropy. Nebyl historikem velkých dějinných syntéz a idejí jako Palacký, o to více se však zasloužil o vybudování české historiografie jako profesionální odborné disciplíny. Svými současníky byl považován za vynikajícího učitele, jehož podnětné a zároveň sugestivní přednášky neměly ve své době konkurenci. Gollovi se také podařilo vybudovat historický seminář, který se stal pozdějším základem tzv. Gollovy školy, nejvýznamnější intelektuální skupiny české moderní historiografie. Z té vyšla řada předních českých historiků první poloviny 20. století, např. Josef Pekař, Josef Šusta či Kamil Krofta, kteří definovali základní otázky a problémy českých dějin a způsob, jakým veřejnost těmto dějinám rozuměla. Goll jim přitom pomáhal nejen ve studijním, ale i v následném kariérním rozvoji. V roce 1895 také založil Český časopis historický, dodnes jedno z nejvýznamnějších domácích historických periodik.

Na rozdíl od svých žáků byl Goll přesvědčeným zastáncem konzervativních hodnot. Nesouhlasil s myšlenkou vzniku českého národního státu a ještě v roce 1917 vystoupil s prohlášením na podporu Rakouska-Uherska. Po skončení 1. světové války byl proto vyřazen z veřejného dění a přes své nesporné zásluhy zemřel prakticky zapomenut.

Upoutávka


Datace


Hlavní text

ANTONÍN, Robert et al. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5.
KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 1087 s. Česká historie; sv. 3. ISBN 978-80-7106-402-2.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.