Jaromír (kníže)

^*Není známo – †1035

Jaromír byl druhým synem knížete Boleslava II. V roce 999 byl vykleštěn na příkaz svého staršího bratra, knížete Boleslava III., který se obával jeho vlivu. Nedlouho poté utekl spolu s mladším bratrem Oldřichem k bavorskému vévodovi (od roku 1002 římskému králi) Jindřichu II., s jehož pomocí usedl dvakrát na knížecí stolec – nejprve krátce v roce 1003 (namísto Boleslava III.) a poté v roce 1004 (namísto Boleslava Chrabrého). Během své osm let trvající druhé vlády podporoval říši v bojích proti Polsku. Když byl roku 1012 sesazen svým mladším bratrem Oldřichem, Jindřich II. tuto změnu na trůnu potvrdil a Jaromíra na 21 let uvěznil v jihoněmeckém Utrechtu.

Příležitost ujmout se vlády se mu opět naskytla až v roce 1033, kdy tehdejší římský král Konrád II. obvinil na sjezdu v Řezně Oldřicha z úkladů proti své osobě a nechal jej uvěznit. Propustil jej až o rok později pod podmínkou, že v Čechách bude vládnout společně se svým bratrem. Oldřich místo toho dal Jaromíra ihned po jeho příjezdu do Čech oslepit a internovat v Lysé nad Labem, ještě v listopadu téhož roku však zemřel. Zmrzačený Jaromír se v únoru 1035 vzdal vlády ve prospěch Oldřichova syna Břetislava. Ani poté však nebyl knížeti dopřán klid a o devět měsíců později byl během vykonávání potřeby zavražděn. Za jeho smrtí stál pravděpodobně rod Vršovců, které měl předtím označit za nepřátele a škůdce přemyslovského rodu.

 

 

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.