Jaromil Jireš

^*10. 12. 1935 Bratislava – ^†24. 10. 2001 Praha

Jaromil Jireš absolvoval studium režie a kamery na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), po jehož ukončení roku 1960 získal angažmá ve filmovém studiu Barrandov. V roce 1963 debutoval celovečerním filmem Křik podle scénáře Ludvíka Aškenazyho, v němž využil postupů cinéma-vérité (v doslovném překladu „kino-pravda“, tj. zachycení skutečnosti bez jakýchkoli efektů) a dokumentaristických prvků. Již tato jeho prvotina sklidila velké uznání doma i na mezinárodních filmových festivalech a dnes je považována za jedno ze stěžejních počátečních děl nové vlny. Jireš se také podílel na tvorbě hrabalovského filmu Perličky na dně (1965), pomyslného filmového manifestu nové vlny, kde ztvárnil povídku Romance. Poté se několik let věnoval dokumentárnímu filmu a točil především snímky z uměleckého a hlavně hudebního prostředí, k nimž se vracel i později v průběhu své kariéry. K jeho nejpozoruhodnějším dokumentům patří např. portréty Leoše Janáčka (1973), Bohuslava Martinů (1980), Antonína Dvořáka (1990) či Svět Alfonse Muchy (1980). Na pomezí dokumentu a hraného filmu se pohybuje rovněž vysoce oceňovaný snímek Lev s bílou hřívou (1986) o skladateli Leoši Janáčkovi.

K hranému filmu se Jireš vrátil úzkou spoluprací s Milanem Kunderou, jejímž výsledkem byla filmová adaptace Kunderova románu Žert (1968). Adaptací českých literárních děl poté natočil ještě celou řadu. Mezi nimi vyniká pohádkově surrealistická vizuální báseň Valérie a týden divů (1970) podle stejnojmenné prózy Vítězslava Nezvala, která měla velkou odezvu zejména v zahraničí (inspiraci tímto dílem přiznává např. americký režisér Tim Burton). K pozoruhodným Jirešovým adaptacím patří také Mladý muž a bílá velryba (1978) a Katapult (1983) podle románů Vladimíra Párala či Opera ve vinici (1981) podle literárního scénáře Vladimíra Merty.

V 70. letech s nástupem normalizace vytvořil Jireš několik filmů, které se z nové vlny vymykají a představují jakousi úlitbu komunistickému režimu. Patří k nim např. drama o komunistické hrdince …a pozdravuji vlaštovky (1972) či snímek Lidé z metra (1972), který je ódou na budování metra v Praze. Krok s dobou se Jireš pokoušel udržet i v nové realitě 90. let, z nichž pochází zdařilá adaptace románu Jaroslava Havlíčka Helimadoe (1993) nebo drama Učitel tance (1994).

Ukázka ze snímku "Křik" (1963)

Ukázka ze snímku "Lev s bílou hřívou" (1986)

Ukázka ze snímku "Valérie a týden divů" (1970)

Ukázka z filmu "Helimadoe" (1993)

BOČEK, Jaroslav. Kapitoly o filmu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1968. 238 s. Filmové publikace.
HAMES, Peter. Československá nová vlna. Vyd. 1. Praha: Levné knihy, 2008. 344 s., [36] s. obr. příl. ISBN 978-80-7309-580-2.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.
URBANOVÁ, Eva et al. Český hraný film = Czech feature film. Praha: Národní filmový archiv, 1995- . sv. ISBN 80-7004-082-3.