Český režisér, scénárista, dokumentarista, herec, filmový producent, skladatel filmové hudby, pedagog. Patří k nejvýraznějším a nejprovokativnějším tvůrčím osobnostem československé nové vlny.
*12. 7. 1936 Praha – †18. 3. 2016 Praha
Jan Němec byl jedním z nejradikálnějších tvůrců československé nové vlny, doma i v zahraničí se proslavil především díky své tvorbě z 60. let. Tři mezinárodní ocenění získal už za svůj krátkometrážní film Sousto (1959), jímž absolvoval studium režie na Filmové akademii múzických umění (FAMU). Velkou pozornost pak vzbudil jeho hraný debut Démanty noci (1964), experimentální snímek s prvky dokumentu natočený podle stejnojmenné válečné prózy Arnošta Lustiga. Ve svých filmech kladl novátorským způsobem důraz na obraz a omezoval jejich dějovost, aby zachytil vnitřní svět postav. Němec se se také podílel na zásadním snímku nové vlny Perličky na dně (1965) s povídkou Podvodníci. K vrcholům jeho tvorby tohoto období patří surrealistická hříčka Mučedníci lásky (1966) a také jeho zřejmě nejslavnější hraný film O slavnosti a hostech (1966) – politicky kontroverzní, provokativní podobenství s prvky absurdního dramatu, které metaforicky ztvárňuje pokrytectví a zvůli totalitní společnosti. Snímek vyvolal prudce odmítavé reakce Národního shromáždění i tehdejšího prezidenta Antonína Novotného a musel být na dlouho uložen do trezoru. Režisér pak dostal definitivní zákaz pokračovat ve filmové tvorbě a bylo mu vyhrožováno i vězením. Poté se několik let věnoval natáčení hudebních videoklipů, než se mu v roce 1974 podařilo emigrovat. V roce 1968 však ještě i přes zákaz vytvořil dva významné, silně občansky angažované snímky, jimiž rozšířil spektrum své tvorby o dokumentární film: Strahovské události, zobrazující brutální policejní zásah proti pokojnému pochodu studentů při studentské stávce v říjnu 1967, a Oratorio for Prague (Oratorium pro Prahu), které natočil sám během invaze armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. V souvislosti s tímto snímkem byl roku 1969 odborným časopisem Film and Filming vyhlášen za nejlepšího světového režiséra roku.
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se Němec vrátil do Československa a v 90. letech navázal na hranou filmovou tvorbu snímky V žáru královské lásky (1990) či Jméno kódu Rubín (1996), významné je také jeho o něco pozdější surrealistické drama Toyen (2005). Soustředil se především na digitální natáčení, které mu poskytovalo prostor pro experimenty s formou a pro sloučení principu tvorby hrané a dokumentární. Nejcennější z porevolučního období jsou však jeho dokumenty, mezi nimiž vyniká experimentální retrospektiva Noční hovory s matkou (2001), za kterou získal ocenění Zlatý leopard a Grand Prix Sony na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Významná byla také jeho dokumentaristická spolupráce na televizních pořadech GEN, GENUS a OKO. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech byl roku 2006 vyznamenán Křišťálovým glóbem za mimořádný přínos světové kinematografii.
Jan Němec byl svéráznou kulturní osobností po celý svůj život. Rozruch vzbudil ještě ve svých 78 letech v roce 2014, kdy nesouhlasil s výběrem osobností, které vyznamenal prezident Miloš Zeman, a vrátil medaili Za zásluhy II. stupně, kterou roku 2002 obdržel od Václava Havla. Jan Němec byl čtyřikrát ženatý, mimo jiné s režisérkou a spisovatelkou Ester Krumbachovou a se zpěvačkou Martou Kubišovou. Od roku 1998 působil jako pedagog na katedře režie FAMU.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
