Jan Langhans

*9. 7. 1851 Klášter u Vilémova – †22. 3. 1928 Černošice

Jan Langhans původně vystudoval potravinářskou chemii a jako chemik se také začal zajímat o fotografický proces. Bezprostředně po vyučení pracoval nejméně tři roky v cukrovaru. V pětadvaceti letech si zařídil skromný fotoateliér v Jindřichově Hradci a zpočátku jej provozoval vedle hlavního zaměstnání. Po několik let získával cenné fotografické zkušenosti a roku 1880 si již otevřel fotoateliér v Praze ve Vodičkově ulici čp. 707/37. Věhlasu dosáhla také filiálka jeho ateliéru v Mariánských Lázních, kde fotografoval např. perského šáha nebo pozdějšího anglického krále Eduarda VII. Nebyla to však jediná filiálka, další pobočky otevřel později také v Plzni, Českých Budějovicích a Hradci Králové.

Díky Langhansově cílevědomosti a podnikavosti (cílená reklama, do roku 1907 také prodej fotografického náčiní) získal brzy pověst nejvýznamnějšího portrétního ateliéru v Praze, který fotografuje podle nejmodernějších trendů. Patřilo k prestiži nechat si zhotovit portrét právě u něj, jeho ateliér byl také často zmiňován v denním tisku. Od počátku 90. let 19. století, tedy v době největšího rozkvětu ateliéru, začal Langhans vytvářet galerii významných osobností, herců, politiků, výtvarníků, ale i úředníků, podnikatelů, vědců a dalších. Na snímcích dochovaných z Langhansova ateliéru lze proto dobře pozorovat proměny ateliérového portrétu od 80. let 19. století do první světové války. V prvním desetiletí 20. století byla produkce jeho ateliéru tak vysoká, že se mu přezdívalo „továrna na fotografie“. Langhans byl otevřený všem novým technickým i estetickým proudům a jeho ateliér nabízel kromě zhotovování portrétů všechny možné služby: od zvětšenin v životní velikosti přes olejomalby podle fotografie až po krajinářskou a momentní fotografii mimo ateliér. Po smrti Jindřicha Eckerta (r. 1905) vykonával Jan Langhans do roku 1912 funkci protektora Českého fotografického spolku v Praze.

1. 4. 1919 se Langhans úředně vzdal fotografického podnikání, firmu předal manželovi své druhorozené dcery a chod ateliéru už sledoval pouze zpovzdálí. V té době archiv ateliéru obsahoval přes půl milionu skleněných desek a jejich počet neustále rostl. V letech 1951–1952 po odebrání ateliéru tehdejšímu majiteli nechal komunistický režim odvést negativy v počtu asi 1,5 milionu kusů na skládku, neznámému člověku se však podařilo zachránit alespoň 9 000 skleněných desek, které se opět objevily až roku 1998. V březnu 1991 byl ateliér ve Vodičkově ulici rodině vrácen a nyní zde sídlí fotografická galerie Langhans a Centrum FotoŠkoda nabízející fotografické služby.

SCHEUFLER, Pavel. Jan Langhans. 1st ed. Prague: Torst, 2005. 134 s. FotoTorst; 20. ISBN 80-7215-251-3.