Český lékař, fyziolog, anatom, biolog, fyziolog, básník, filozof, překladatel a národní buditel světového renomé.
*18. 12. 1787 Libochovice – †28. 7. 1869 Praha
Jan Evangelista Purkyně se narodil na zámku v Libochovicích, kde byl jeho otec správcem dietrichsteinského panství. V jedenácti letech po otcově smrti odešel do Mikulova na piaristické gymnázium. Učil na piaristických školách a v roce 1807 z piaristického řádu vystoupil a věnoval se studiu filozofie na pražské univerzitě. Po třetím ročníku z finančních důvodů z univerzity odešel a přijal místo vychovatele v rodině barona Hildprandta v Blatné. V roce 1812 se s Hildprandtovou finanční pomocí vrací do Prahy a studuje medicínu. V roce 1818 obhájil doktorskou disertační práci a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Už v této době zaujal evropskou odbornou veřejnost svými pozorováními a veřejně projevoval své vlastenecké přesvědčení. Také v této době uveřejnil své první básnické pokusy.
Jeho vlastenecké názory byly pravděpodobně důvodem, proč se marně ucházel o profesuru na pražské univerzitě. Teprve na přímluvu zahraničních profesorů medicíny a především Johanna Wolfganga von Goetha podepsal v roce 1823 pruský král dekret, kterým byl Purkyně jmenován profesorem na lékařské fakultě univerzity ve Vratislavi (Vratislav, německy Breslau, byla tehdy součástí pruského království; dnes patří jako Wrocław Polsku). Ve Vratislavi založil fyziologický ústav, první toho druhu na světě, a věnoval se četným pokusům a bádání v oblasti fyziologie, oftalmologie, cytologie i psychologie. Řadu pokusů prováděl sám na sobě. Roku 1832 získal pro svůj ústav výkonný mikroskop, s nímž učinil své nejvýznačnější objevy. Roku 1837 v pražském Karolinu na sjezdu německých přírodovědců prezentoval svůj objev, že buňky mají klíčový význam pro život živých organismů. Stal se tak jedním ze zakladatelů cytologie.
V roce 1827 se v Berlíně oženil s dcerou svého příznivce, berlínského profesora Rudolphiho, s níž měl dvě dcery a dva syny. V roce 1832 však obě dcery i manželka ve Vratislavi zemřely na choleru a Purkyně až do konce svého života žil sám a staral se o oba syny, Karel se stal malířem, Emanuel botanikem a meteorologem.
Roku 1850 Purkyně přešel jako profesor na pražskou lékařskou fakultu a ihned se zapojil i do českého vlasteneckého života. V Praze založil fyziologický ústav a zahájil přednášky v němčině i v češtině, ale nad činností badatelskou u něho převládla činnost organizační. Stál u zrodu řady institucí, stal se kurátorem Matice české, spoluzakládá Sokol, Uměleckou besedu i Hlahol a další vlastenecké spolky. Jeho zásluhou byla v Praze založena průmyslová škola a Purkyně v letech 1857–1859 působí jako její ředitel. Od roku 1854 byl ředitelem Královské české společnosti nauk.
V roce 1853 založil přírodovědecký časopis Živa a v roce 1862 Časopis lékařů českých, oba vycházejí dodnes. Roku 1853 stál Purkyně u založení Spolku českých lékařů a Purkyně je zvolen jeho předsedou (spolek měl mimořádné zásluhy na rozdělení pražské univerzity na českou a německou). Předsedal i Komitétu pro přírodovědecké prozkoumání Čech.
Purkyně měl i ambice umělecké, je autorem řady básní, pilně překládal německou a italskou poezii do češtiny. Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 vydal politickou bajku Austria polyglota, v níž nabízí poněkud nerealistické řešení národnostní otázky v habsburské monarchii.
Jana Evangelistu Purkyněho můžeme považovat i za průkopníka v oblasti kinematografie. Už ve 40. letech 19. století sestrojil kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku používanou následně u kinematografů. V roce 1861 nechal podle svých nákresů zhotovit kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce. Je to první známý případ užití této techniky pro výuku vědeckého oboru a Purkyně tak přispěl i k rozvoji animovaného filmu.
Jan Evangelista Purkyně se již za svého života dočkal řady mezinárodních poct a uznání a stal se nespornou autoritou českého veřejného života. Byl vyznamenán pruským Řádem Červeného orla, ruským Řádem sv. Vladimíra a rakouským Leopoldovým rytířským řádem. Byl i poslancem českého zemského sněmu a císař František Josef I. ho povýšil do rytířského stavu. Řádný člen londýnské Královské společnosti a člen vídeňské a pařížské akademie věd zemřel ve věku 82 let a byl pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Jeho jménem je pojmenována řada přírodních jevů a útvarů. Je po něm pojmenována i planetka č. 3701 a kráter na odvrácené straně Měsíce a v letech 1960–1990 nesla jeho jméno brněnská univerzita. Roku 1991 pod názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně byla v Ústí nad Labem založena nová univerzita. Jeho jménem se zaštiťuje i Česká lékařská společnost.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
