Jan Campanus Vodňanský

^*27. 12. 1572 Vodňany – ^†13. 12. 1622 Praha

Jan Campanus Vodňanský (vlastním jménem Jan Kumpán) zahájil studium na pražské univerzitě roku 1590, po třinácti letech se zde stal profesorem – přednášel řečtinu a latinskou poezii. Na univerzitě byl několikrát zvolen děkanem Filozofické fakulty, dvakrát prorektorem a roku 1621 rektorem. V té době spolu s Vavřincem Benediktem z Nudožer tvořili reformní křídlo univerzitních akademiků. Po bitvě na Bílé hoře jako původní utrakvista konvertoval ke katolicismu ve snaze zachránit univerzitu před spojením s jezuitskou akademií, což se mu nepodařilo. Zemřel krátce poté, co univerzitu převzali jezuité.

Svou rozsáhlou básnickou tvorbou se zařadil k významným představitelům latinsky psané humanistické poezie, verše psal také v řečtině a češtině. Většinu jeho poezie tvoří příležitostné skladby k veřejným a rodinným slavnostem a událostem. Jeho básně se vyznačovaly formální dokonalostí, většinou používal elegické distichon, verš příznačný pro antickou poezii. Pokusil se o veršované dějiny Čech a napsal latinskou divadelní hru Bretislaus, comaedia nova (Břetislav, nová komedie). Jedná se o první známou hru s námětem z českých dějin. Děj a hlavní postavy převzal Campanus z Kosmovy, Dalimilovy, Hájkovy a Pulkavovy kroniky. V kompozici a charakterizaci postav se inspiroval u antických dramatiků. Hra byla nastudována a uskutečnila se dokonce veřejná generální zkouška na Rečkově koleji. Premiéra naplánovaná na 16. 8. 1604 se však kvůli zákazu nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic nekonala, neboť kancléř rozpoznal aktuální podtext hry mířící proti němu. Autorovi bylo nařízeno rukopis spálit, text však zničen nebyl a po deseti letech vyšel knižně.

Osud Jana Campana Vodňanského zvěčnil roku 1906 spisovatel Zikmund Winter v románu Mistr Kampanus.

JAKUBCOVÁ, Alena a kol. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2007. 759 s. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0.