Jan Blažej Santini-Aichel

*3. 2. 1677 Praha – †7. 12. 1723 Praha

Jan Blažej Santini-Aichel byl synem známého kameníka italského původu Santiniho Aichela. Kvůli tělesné vadě nemohl pokračovat v řemesle svého otce a vyučil se malířem, zároveň se však věnoval také architektuře. Zásadní podněty získal nejspíše od významného barokního architekta Jeana Batista Matheye a během tovaryšské cesty do Itálie v letech 1696–1699. Již roku 1700 (ve svých 23 letech) získal významnou a náročnou zakázku na přestavbu konventu cisterciáckého Zbraslavského kláštera. Brzy nato si získal veliký odborný věhlas a do své předčasné smrti v pouhých 46 letech vyprojektoval více než 60 staveb. I nadále zůstávali jeho klienty především představitelé církevních řádů, pro něž přestavěl např. klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubském klášteře či areál Žďárského kláštera.

Právě při rekonstrukci starobylých klášterních kostelů se nejvýrazněji projevil Santiniho specifický architektonický styl, který je dnes označován jako barokní gotika. Gotické tvarosloví se v něm organicky prolíná s architekturou vrcholného baroka. Při obnově gotických staveb zachovával řadu prvků a citlivě je doplňoval tak, že vzniklo středověce působící, gotiku respektující, ale zároveň originální barokní dílo. Středověkou podobu chápal Santini jako volnou předlohu pro vlastní uměleckou reinterpretaci, středověké motivy proto citlivě doplňoval prvky soudobého architektonického výrazu. Vrcholným dílem tohoto prolínání je pak novostavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Historizující stavby však byly pouze jednou ze součástí Santiniho rozmanité tvorby. Na projektech, jakými byly např. poutní areály v Mariánské Týnici, přestavba klášterního konventu v Plasech či v Rajhradě, prokázal zvládnutí architektury vycházející ze soudobé tvorby. Typická je jeho dynamická modelace fasád s využitím prohnutých stěn. Kromě sakrálních staveb navrhl také řadu městských paláců (Thunovský, Fürstenberský a Morzinský palác v Praze), vrcholem jeho profánní tvorby je však zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, postavený na unikátním půdorysu centrálního válce, do něhož je nakoso zabořena trojice kvádrových křídel.

Originální a složité Santiniho dílo zůstalo až do počátku 20. století prakticky zapomenuto, v dnešní době je však považováno za jeden z vrcholů evropské barokní tvorby a stále širšího uznání se mu dostává i za hranicemi České republiky.

HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini-Aichel. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 1998. 487 s. ISBN 80-7184-664-3.
MACEK, Petr, Biegel, Richard a Bachtík, Jakub. Barokní architektura v Čechách. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 767 stran. ISBN 978-80-246-2736-6.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.