Autor slavné České mše vánoční, skvělý pedagog, který mimo jiné odmítl používat tělesné tresty ve škole. První český hudební teoretik s návrhem hudebního názvosloví v českém jazyce. Jde o známou příručku Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu.
*26. 10. 1765 Přeštice – †8. 4. 1815 Voltuš, dnes součást Rožmitálu pod Třemšínem
Jakub Šimon Jan Ryba přišel na svět v rodině učitele (též varhaníka a ředitele kůru v kostele) a už od čtyř let se pokoušel psát noty. Již jako pětiletý hraje nadaný Jakub Jan Ryba klavírní sonáty a koncerty (na klavichord), zároveň se učí hře na housle a na varhany. Když mu bylo šest let, přestěhoval se s celou rodinou do Nepomuku.
Roku 1780 ho otec poslal do Prahy k piaristům, kde mladý Ryba mohl dále rozvíjet svůj mimořádný hudební talent. Začal se učit hře na violoncello, účinkoval na pražských kůrech, opisoval noty pro své studium, získával znalosti základů hudební kompozice, psal skladby, které se již tehdy v opisech šířily po Praze. Kromě hudby se ale věnoval i studiu nehudebnímu – ve filozofii si oblíbil zejména Senecu, studoval spisy Voltairovy a Rousseauovy a zhlédl se v osvícenských myšlenkách.
Ryba snil o dalších studiích na univerzitě, nakonec však musel složit učitelskou zkoušku. Od roku 1786 působil v Mníšku pod Brdy a o dva roky později zakotvil v Rožmitále pod Třemšínem. Měl pověst vzorného pedagoga, ke svému povolání přistupoval možná až příliš svědomitě, byl dokonce považován za kverulanta. Kromě běžných předmětů vyučoval i hudební výchovu, pro starší mládež dokonce zavedl opakovací hodiny. Psal jak učebnice historie, tak i školní písně, vlastivědné, jazykovědné i hudebněteoretické práce, např. první příručku českého hudebního názvosloví Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu, překládal z němčiny a latiny (ovládal i řečtinu, francouzštinu a italštinu).
Pro potřeby dvou rožmitálských kostelů, kde působil jako regenschori (ředitel kůru), vznikly jeho pomůcky pro řízení kůru, liturgické příručky a chrámové písně. Seznam jeho skladeb je skutečně dlouhý, zahrnuje přes 1400 děl, světských i církevních: dueta, tercety, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance, písně, ale i koncerty, sonáty, symfonie, zpěvohry a pantomimy. Je tak zřejmé, že vedle duchovní tvorby (včetně kantát a oratorií) komponoval také světskou instrumentální a vokální hudbu (mimo jiné na německé i české texty).
Zpočátku měla Rybova hudební tvorba jasný klasicistní ráz, později se Ryba propracoval ke slohu mozartovského typu s lidově pastorálními prvky. Jeho dnes nejslavnější skladba Česká mše vánoční „Hej, mistře“ vznikla roku 1796. Velkých liturgických skladeb napsal mnohem víc. Do dobových hudebních sbírek se v opisech dostávaly nejen pod jeho jménem, nýbrž, k velikému překvapení pozdějších muzikologů, i jako díla Josefa Haydna a Georga Friedricha Händela. Skladba Stabat Mater, mše a ofertoria, které na počátku 19. století věnoval plzeňské radnici, mu vynesly čestné právo plzeňského měšťana.
Přesný názor a vysvětlení, proč Ryba 8. dubna 1815 v rožmitálském lese Štěrbina spáchal sebevraždu, dodnes neexistuje. Mohly za tím logicky být deprese. Nikdy nedostal možnost svobodně uplatnit své vlohy a mimořádný talent, na venkově k tomu neměl odpovídající podmínky a jeho tvůrčí cesta byla z pozice venkovského učitele obtížnější, než kdyby mohl zůstat v Praze.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.