Světově proslulý český tanečník a choreograf s kariérou v Les Ballets russes. Byl uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Brně a Metropolitní opery v New Yorku.
*1. 5. 1908 Kyjev, Ruské impérium (dnešní Ukrajina) – †6. 2. 1952 Brno
Ivo Váňa Psota, vlastním jménem Ivan Psota, též zvaný Váňa Psota, byl po celou dobu své umělecké kariéry spjat s brněnským baletem. V roce 1926 získal sólovou smlouvu v Národním divadle v Brně a již v roce 1928 se stal historicky nejmladším uměleckým šéfem zdejšího baletu. Psota byl od mládí znamenitým pedagogem s ambicí vychovat novou generaci tanečníků, která světu představí československý balet. Spolu se sestrou Ljubov Psotovou založil v roce 1929 soukromou baletní školu Ivo Váni Psoty a jeho žáci Mira Figarová, Olga Skálová a Miroslav Kůra tvořili interpretační špičku baletní generace působící po 2. sv. válce
Pro Psotův umělecký rozvoj bylo klíčové angažmá v tehdy nejlepším baletním souboru na světě, Les Ballets russes de Monte Carlo (1932–1936). Nejenže si zde vybudoval renomé mezinárodně uznávaného tanečníka, ale spolupráce s ruskými choreografy Michailem Michajlovičem Fokinem a Leonidem Fjodorovičem Mjasinem zásadně ovlivnila jeho pojetí baletu.
Novátorskou koncepci spočívající v rozšíření romantického repertoáru o balety na symfonickou hudbu pak přenesl po svém návratu do Brna v roce 1936. Na repertoár prosadil původní českou tvorbu, jako byla opera-pantomima Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1936) či progresivní Slovácká suita Vítězslava Nováka (1940). Vrcholem jeho působení bylo uvedení první verze baletu Romeo a Julie (1938) od Sergeje Prokofjeva ve světové premiéře.
Národní manifestací se v době hrozící nacistické okupace stalo uvedení vlastenecky pojatých Slovanských tanců od Antonína Dvořáka (1938). Psota tento fenomenální úspěch zopakoval jejich uvedením pod již pozměněným názvem Slavonica (1941) na scéně Metropolitní opery (MET) v New Yorku, kde působil jako umělecký šéf. Krátce nato se vrátil k souboru Original Ballet Russe (1941–1946), který pod jeho vedením přispěl k budování baletní tradice v Jižní a Střední Americe. Veleúspěšným představením YARA (1946) se dokonce zapsal do historie brazilského baletu a Psotova pamětní deska je dodnes na průčelí divadla Teatro Municipal v São Paulu.
Po návratu z emigrace v roce 1947 se Ivo Váňa Psota vrátil s ambiciózní dramaturgickou vizí do ND Brno, ale následkem změny politických poměrů v Československu se musel podřizovat nejen centrálnímu řízení divadel, ale i tlaku dobové kritiky v čele s Janem Reimoserem. Takto vyostřená atmosféra pak patrně přispěla k jeho předčasné smrti.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.