Ivan Passer

^*10. 7. 1933 Praha – ^†9. 1. 2020 Reno, USA

Ivan Passer měl zámožné rodiče a tedy „nesprávný třídní původ“, komunistický režim 50. let mu proto neumožnil ani složit maturitu. V roce 1957 byl z politických důvodů vyloučen také ze studií režie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Poté se nejprve živil různými dělnickými profesemi, rok dokonce jezdil s cikánským lunaparkem. Roku 1959 konečně začal působit jako asistent režie na Barrandově, kde spolupracoval s různými režiséry a tvůrci – např. s Vojtěchem Jasným nebo Alfrédem Radokem. Později navázal úzkou spolupráci s Milošem Formanem a jako scenárista se podílel na jeho filmech Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Passerovým prvním samostatným režijním počinem je impresionistický krátkometrážní snímek podle prózy Bohumila Hrabala Fádní odpoledne (1965), který se měl stát součástí povídkového filmu Perličky na dně (1965), ale kvůli přílišné délce komplexního filmu byl nakonec promítán samostatně. Tvorbu české nové vlny Passer obohatil jediným celovečerním filmem, dramatickým podobenstvím Intimní osvětlení (1965). Tento komediální a zároveň hloubavý lyrický snímek, protkaný poetikou všedního dne, je považován za jeden z nejpozoruhodnějších a nejvýznamnějších filmů české kinematografie a jako takový posbíral nejrůznější ocenění na mezinárodních filmových festivalech.

Roku 1969, po událostech Pražského jara, Passer emigroval do USA, kde od té doby žil a natáčel. V emigraci vytvořil řadu filmů, z nichž k těm nejlépe hodnoceným patří kriminální drama Cutterova cesta (Cutter’s way /1981/), které značně ovlivnilo styl amerických kriminálek 80. let, nebo životopisný portrét sovětského diktátora Stalin (1992). Divácký úspěch ovšem sklidila už Passerova prvotina Zrozen k vítězství (Born to win, 1971) nebo později historické drama Nomád (Nomad, 2005), které natočil v Kazachstánu společně se Sergejem Bodrovem.

Pro Passerovy filmy jsou charakteristické otevřené, do ztracena vyznívající konce, a také značná syrovost, která je symbolizována prostředím. Jeho hrdinové jsou zcela obyčejní lidé, často charakterově nevyhranění outsideři žijící na okraji společnosti. Pro jeho českou tvorbu je typický komediální, sarkastický tón a realistický pohled na českou všednodennost. Roku 2006 dostal Passer Českého lva za celoživotní přínos české kinematografii.

Ukázka z filmu "Intimní osvětlení" (1965)

Ukázka ze snímku "Stalin" (1992)

Ukázka z filmu "Nomád" (2005)

HAMES, Peter. Československá nová vlna. Vyd. 1. Praha: Levné knihy, 2008. 344 s., [36] s. obr. příl. ISBN 978-80-7309-580-2.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.
VORÁČ, Jiří. Český film v exilu: kapitoly z dějin po roce 1968. Vyd. 1. Brno: Host, 2004. 191 s. ISBN 80-7294-139-9.
Ivan Passer. In: Česká televize [online] [cit. 5. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/lide/ivan-passer/
Ivan Passer. In: Zlatá šedesátá [televizní dokument]. ČT2 26. 7. 2009.