Husitství

Husitské hnutí vzniklo jako reakce na násilnou smrt českého reformátora Jana Husa v Kostnici roku 1415. Zklamání z rozhodnutí koncilu i široká obliba Husovy osobnosti vedly v Čechách k výrazné deziluzi a posílení proticírkevní nálady. Hospodářské a společenské problémy doby i nejistota církevní autority v období papežského schizmatu vedly k výrazné radikalizaci tohoto hnutí, jehož ideovým manifestem se staly tzv. čtyři pražské artikuly požadující svobodné, necenzurované kázání kněží, eucharistické přijímání chleba i vína pro všechny věřící, zákaz církevního majetku a politické moci kněží a trestání smrtelných hříchů bez ohledu na postavení hříšníků. V duchu artikulu o rovném přijímání chleba a vína (tzv. pod obojí) se stal symbolem husitského hnutí kalich a husité sami sebe označovali za „kališníky“. Především v Praze a následně také na dalších místech v Čechách začalo docházet k ozbrojeným konfliktům zastánců nového hnutí s představiteli státní moci a církve. Různé formy husitského hnutí od umírněných po radikální vytvořily svá ohniska na různých místech v Čechách. Asi nejvýznamnějším symbolem husitského hnutí se stalo jihočeské město Tábor, nově založené na principech husitského hnutí. Náboženské války v Čechách probíhaly mezi lety 1419–1434 a postupně začaly přesahovat toto území. K potlačení husitského hnutí byly do českých zemí vyslány celkem čtyři křížové výpravy. Jejich neúspěch nakonec vedl k ochotě katolické strany vyjednávat s husity na koncilu v Basileji. Výsledkem basilejských dohod se stal široký dispens (výjimka) výhradně pro české území, který umožňoval husitským věřícím praktikování upravené liturgie, především přijímání pod obojí. Oprávnění zůstalo český zemím až do 20. let 17. století a stalo se jedním z pilířů české reformace.

Husitské hnutí, doplněné ovšem též o předchozí etapu náboženského učení Jana Husa a dalších reformátorů i pozdější etapu české reformace, začalo být v období 19. a 20. století glorifikováno. Někdy však v silném rozporu s původní realitou. Nejprve jako údajně české hnutí, které se vymezovalo se vůči německojazyčným sousedům a které díky svému humanizujícímu důrazu požadovalo rovnost všech lidí před Bohem. V období komunistického režimu pak získalo husitství nálepku jakéhosi protokomunistického boje za sociální spravedlnost. V současné době jsou náhledy na tuto etapu rozporuplné. Na jedné straně jsou připomínány rovnostářské myšlenky husitského hnutí, důraz na svobodu slova i zosobněnou víru, stejně jako schopnost myšlenky ubránit a dostat katolickou Evropu k jednacímu stolu. Na druhé straně jsou ale čím dál častěji zmiňovány také devastující války vedoucí k hospodářskému a společenskému úpadku českých zemí.

CHMEL-DENČEVOVÁ, Ivana. Byli husité boží bojovníci, nebo lapkové? In: Jak to bylo doopravdy [rozhlasový pořad] ČRo Plus 6. 7. 2019.
ŠMAHEL, František. Basilejská kompaktáta: příběh deseti listin. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 181 s. Knižnice Dějin a současnosti; sv. 45. ISBN 978-80-7422-155-2.