Hudba za doby císaře Rudolfa II. v zemích Koruny české

Rudolfínská Praha byla důležitým centrem a jedním z nejvýznamnějších středisek evropské kultury v renesanční Evropě. S nástupem rodu Habsburků na český trůn (1526) začala kultura v zemích Koruny české přijímat impulzy z celé Evropy. Zlatým věkem vědy, literatury, výtvarného umění, ale především hudby se stala pro Prahu doba vlády císaře Rudolfa II. i díky jeho orchestru. Tato pověstná kapela, v čele s všestranným Philippem de Monte, přišla spolu s dvorem do Prahy v roce 1583. Našli v ní uplatnění vynikající hudebníci z celé Evropy, mezi nimi byli i takoví, kteří skládali a uváděli pro císaře slavnostní předehry, hudbu ke dvorským slavnostem nebo duchovní skladby, např. varhaník Charles Luython. K těm nejznámějším hudebníkům ve službách Rudolfa II. patřil Alessandro Orologio, Prahu navštěvoval i Hans Leo Hassler z Norimberka, hrály se skladby Melchiora Francka a řady dalších z Německa, Itálie, Anglie. Skladatelé, kteří působili v Rudolfínské kapele, nebo pracovali pod jejím hudebním vlivem byly též: Jacob Regnart, Joannes Aegidius Berner von Rettenwert, Jan Adelf, Jan Sixt z Lechensfeldu, Mikuláš Šmal z Lebendorfu aj.

Jak vysoká byla úroveň hudební kultury – skladatelská a interpretační – nejlépe dokládá to, že po roce 1585 v Praze v kostele sv. Jana působil několik let jako varhaník vynikající slovinský skladatel a jeden z nejvýznamnějších zástupců vrcholného polyfonického kompozičního slohu Jacobus Handl Gallus (asi 1550–1591). Z českých skladatelů, kteří dovedli těžit z podnětů vyspělé evropské kultury, lze uvést Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621), jehož skladby držely krok s vysokou úrovní tehdejší renesanční hudby tak, jak byla provozována v Evropě. Dalším vynikajícím, dodnes ne úplně doceněným umělcem byl skladatel, spisovatel, učenec, rektor pražské univerzity a jeden z nejslavnějších humanistických básníků své doby píšících latinsky – Jan Campanus Vodňanský (1572–1622). Pod jeho vedením se Pražská univerzita věnovala pěstování hudby a navazovala na humanistické renesanční tendence v muzicirování.

Po smrti Rudolfa II (r. 1612) přesídlil nový císař Matyáš do Vídně. Z Prahy odešla dvorská kapela a s ní i legendární časy rozkvětu, zdárného vývoje a podpory renesanční hudební kultury v zemích Koruny české.

DANĚK, Petr, ŽÁČKOVÁ ROSSI, Michaela, BAŤA, Jan et al. Music and musical culture in the Czech lands during the reign of Emperor Rudolf II. Czech Music Quarterly. 2015, čís. 3, s. 29-40.
MICHELS, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby. Nakl. LN, Praha 2000, ISBN 80-7106-238-3