Hradská soustava

Hradská soustava (zvaná též hradská organizace nebo hradské zřízení) se jako systém správy začala formovat v období vlády Boleslava I. (935–967), který v rámci konsolidace své moci zlikvidoval centra lokálních vládců v Čechách a místo nich vybudoval řadu sídelních hradů, podřízených přímo knížeti. Proces jejího vzniku završil o století později Břetislav I. (1034–1055). Skládala se ze sítě strategicky rozmístěných knížecích hradů (zvaných latinsky civitas), které sloužily jako administrativní, hospodářská a soudní centra pro své okolí. Důležitá byla také jejich vojenská funkce: každý správní hrad sloužil jako shromaždiště vojska ze svého obvodu a zároveň byl silnou pevností. Stále se však jednalo spíše o raně středověká hradiště než o vrcholně středověké kamenné hrady. Byly to rozsáhlé areály (5–10 ha) s nesouvislou zástavbou, které obvykle po celém obvodu chránila dřevohliněná hradba s kamennou plentou. Pouze nejvýznamnější z nich, např. Pražský hrad, získávaly od 12. století kamenné opevnění. V hradních areálech si vytvořila svá střediska také církevní správa; v 10. a 11. století byly jedněmi z mála míst, kde bylo možno v českém státě spatřit kamenné kostely, což dále zdůrazňovalo jejich výsadní postavení.

V čele hradu stál správce (později zvaný prefekt či kastelán) dosazený přímo knížetem. K dispozici měl množství úředníků (komorníků, výběrčích, lesníků, sudích, správců) a obvykle nevelký vojenský kontingent, tzv. hradskou družinu. Zároveň byl nadřazen veškeré vojenské hotovosti ve svém obvodu a v případě potřeby je vedl do války. Jako odměnu za své služby si mohl ponechat část vybraných daní. Svoji funkci nevykonával dědičně a mohl být knížetem kdykoliv odvolán nebo přeložen na jiný hrad. Hradští správci tvořili významnou část elity raně středověkého českého státu a jednu ze skupin, ze kterých se postupně zformovala česká šlechta.

Na konci 12. století již hradská soustava přestávala plnit své funkce, neboť nebyla schopna reagovat na společenské změny v období posledních Přemyslovců. Její roli při správě země stále více přebírala pozemková šlechta, církev a postupně se formující královská města, jejichž vzestup narušil dosud uzavřenou ekonomiku hradských obvodů. Některé z hradů zanikly, jiné se však úspěšně adaptovaly na nové podmínky a spolu se svou okolní aglomerací se staly významnými městskými centry (např. Hradec Králové, Olomouc, Brno, Litoměřice, Jaroměř).

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.