Historie Českého rozhlasu

K prvnímu pokusu o rozhlasové vysílání na českém území došlo 28. 10. 1919, a to zásluhou odborníků z Českého vysokého učení technického v Praze. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. 5. 1923 ve 20:15 ve Kbelích (tehdy ještě mimo Prahu). 7. 6. 1923 vznikla společnost Radiojournal, československé zpravodajství radiotelegrafické, spol. s r.o., soukromá společnost, která získala koncesi na vysílání. Po dvou letech se však kvůli finančním problémům společnost spojila s Československou poštou. Roku 1925 do společnosti Radiojournal majetkově vstoupil stát. Po četných stěhováních se rozhlas v roce 1933  definitivně usídlil v nově zbudovaném sídle Ředitelství pošt a telegrafů ve Vinohradské ulici v Praze, kde sídlí dodnes. Od svých počátků vysílal rozhlas hudbu, zprávy, hry a také program pro děti. 

Československý rozhlas byl první v Evropě, který živě vysílal sportovní událost: přímý přenos fotbalového zápasu Slavie s Hungarií dne 3. 10. 1926. V roce 1925 v éteru zazněl projev prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ke státnímu svátku 28. 10., který mohlo poslouchat 847 955 abonentů. Miliontý koncesionář byl evidován v roce 1937. V roce 1926 byl založen orchestr Radiojournalu, základ dnešního Symfonického orchestru Českého rozhlasu. 30. léta byla obdobím prosperity a rostoucího významu rozhlasu, bohatého programu a vysílání do zahraničí.

Druhá světová válka přinesla cenzuru trvající do roku 1945. Rozhlas se v roce 1942 stal filiálkou společnosti Reichs-Rundfunk-Gesellschaft. Patřil protektorátním orgánům a bezprostředně podléhal německému ministerstvu propagandy. Válka si  vyžádala oběti i mezi redaktory, mnoho jich padlo zejména v boji o rozhlas během Pražského povstání. Rozhlas tehdy informoval o průběhu povstání a pomáhal i s jeho organizací. V letech 1938–1941 a znovu pak od května 1945 nesla instituce název Československý rozhlas, za války krátce i Český rozhlas.

Po roce 1948 byl Československý rozhlas zestátněn a vysílání získalo na několik dekád silně ideologický ráz. Při příchodu vojsk Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 moderátor informoval před druhou hodinou v noci o invazi vojsk států Varšavské smlouvy do Československa, poté došlo k vynucenému přerušení vysílání, které pak bylo znovu obnoveno až kolem páté hodiny ráno. K budově rozhlasu mířily tanky a mnoho Pražanů bylo připraveno  rozhlas bránit. V tomto boji přišlo o život patnáct lidí. Rozhlas se postavil za prezidenta republiky a legální československou  vládu. Informoval o dění v Praze i celé republice, vyzýval občany ke klidu a pořádku. Mnoho redaktorů a pracovníků muselo po nástupu normalizace postupně z politických důvodů z rozhlasu odejít.

Až do období výrazného nástupu televize v 70. letech zajišťoval  informovanost obyvatel Československa v největší míře právě rozhlas. 

Po rozdělení státu v roce 1993 vznikl Český rozhlas a v této podobě setrvává dodnes. V tradici pokračují stanice Radiožurnál, Vltava či mezinárodní Radio Prague International. V současné době existují 4 celoplošné stanice, 4 digitální, internetové streamy a celá řada regionálních stanic. 

BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií : od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s.