Gabriela Preissová

^*23. 3. 1862 Kutná Hora – ^†27. 3. 1946 Praha

Gabriela Preissová (rozená Sekerová) měla složité dětství. Otec jí zemřel pouhé dva roky po narození, matka se záhy znovu provdala a kvůli neshodám s otčímem musela tříletá Gabriela odejít napřed do rodiny matčina bratra a poté k prarodičům do Opatovic nad Labem. Od roku 1871 pobývala v Praze, kde se setkávala s řadou českých spisovatelů (Jakubem Arbesem, Karolinou Světlou, Sofií Podlipskou, Eliškou Krásnohorskou). V letech 1872–1873 navštěvovala dívčí školu na Smíchově. Sňatek s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Nepomukem Preissem jí poskytl sociální zajištění a mohla se naplno věnovat literatuře. Byla aktivní členkou spolku pro ženské studium Minerva, literárního odboru Umělecké besedy a Spolku českých spisovatelů Máj. Redigovala časopis Kalendář paní a dívek českých (1903–1910). Zemřela nedlouho po druhé světové válce na následky neúspěšné operace zlomené nohy. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.

Svou prvotinu, povídku Čeledín a dcera ze statku, uveřejnila jako čtrnáctiletá pod pseudonymem Mathilda Dimová. Většina jejích prozaických děl se odehrává na moravském Slovácku (Obrázky ze Slovácka I–III /1886 a 1889/, Črty ze Slovácka /1890/) nebo v prostředí korutanských Slovinců (Korutanské povídky /1896/). Na doporučení ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta adaptovala pro divadlo svou povídku Gazdina roba (1889), pojednávající o sociální nerovnosti, předsudcích a náboženské netoleranci na slovácké vesnici, které hlavní hrdinku přivedou až k sebevraždě. Ještě téhož roku mělo drama premiéru v Národním divadle. Tímto dílem Preissová zahájila novou etapu venkovské dramatiky. Další dílo Její pastorkyňa (1890), situované opět na slováckou vesnici, líčí důsledky předsudků a morálních konvencí. Premiéra hry vyvolala bouřlivou reakci, její odpůrci vinili Preissovou z hanobení slováckého lidu a z plagiátorství Lva Nikolajeviče Tolstého a jeho Vlády tmy. Další díla Preissové nedosáhla významu první dvou děl. Dramata, která napsala na přelomu 80. a 90. let, jsou význačnými ukázkami literárního a jevištního realismu. Záhy se jim dostalo také operního zpracování – Gazdinu robu zhudebnil na vlastní libreto Josef Bohuslav Foerster pod názvem Eva, Její pastorkyňu Leoš Janáček, v zahraničí se uvádí pod názvem Jenůfa.

ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.