František Langer

^*3. 3. 1888 Praha – ^†2. 8. 1965 Praha

František Langer po maturitě studoval lékařskou fakultu a zároveň se aktivně účastnil literárního života. Úzce se přátelil se spisovatelem Jaroslavem Haškem, oba patřili ke spoluzakladatelům Strany mírného pokroku v mezích zákona a vystupovali společně v pražských kabaretech. S mladými výtvarníky se Langer scházel v kavárně Union a roku 1911 se stal jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců. Během první světové války byl zajat na ruské frontě. Roku 1917 se připojil k československým legiím a prošel sibiřskou anabází. Po válce působil v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde byla uvedena většina jeho her. V letech 1936–1939 byl poradcem pro vydávání české literatury v Evropském literárním klubu, intenzivně se účastnil také aktivit Penklubu a pátečníků okolo Karla Čapka. Na počátku druhé světové války emigroval přes Polsko do Paříže, odkud byl evakuován do Anglie, kde působil jako vedoucí zdravotnictví československé armády. Po válce se vrátil do Prahy a žil v ústraní. Je pohřben na vyšehradském hřbitově.

Jeho prvotina Zlatá Venuše (1910) obsahuje jak secesní, tak i novoklasicistní prvky. Další práce publikoval až po válce, a to ve sbírce povídek Snílci a vrahové (1921). Většina Langerových děl se točí okolo témat vraždy, viny, spravedlnosti a jejich relativnosti. Za příklad může sloužit jeho nejznámější hra Periferie (1925) o zločinu a trestu na pražském předměstí. V dalších dramatech Andělé mezi námi (1931) a Dvaasedmdesátka (1937), v nichž použil techniku divadla na divadle, rozvíjí kriminální zápletku jako metaforu problematičnosti hledání pravdy. Své legionářské zkušenosti zpracoval v dramatu Jízdní hlídka (1935), které bylo o rok později zfilmováno Václavem Binovcem. Po druhé světové válce se věnoval převážně próze, k nejznámějším patří jeho vzpomínkové eseje o Jaroslavu Haškovi a bratřích Čapcích Byli a bylo (1963). Od 20. let psal Langer mimo jiné loutkové hry a prózu pro mládež, z nichž lze uvést díla Zlá princezna a hodný drak (1932) nebo Kašpárek jako detektiv (1932).

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.