František Fridrich

František Fridrich pocházel ze zámožné rodiny – jeho otec byl od roku 1830 mělnickým purkmistrem. Fridrich proto po studiích nastoupil na právnickou fakultu, ale po sedmi semestrech ji opustil. Není jasné, zda fotografoval už v dobách studií. Roku 1855 navštívil během své cesty po Evropě Světovou výstavu v Paříži, načež se začal o fotografii hlouběji zajímat. Od roku 1856 vlastnil oprávnění provozovat v Praze daguerrotypickou živnost a hned v září zorganizoval první autorskou fotografickou výstavu v Čechách, která však skončila skandálem, neboť na ní vystavoval také akty.

Kvůli neshodám s rodinou odcestoval roku 1857 se svou židovskou snoubenkou do USA. Do vlasti se s manželkou vrátil o tři roky později, cestou ještě uskutečnil výstavu stereofotografií v Krakově. V zahraničí nasbíral cenné zkušenosti, které následně využil při podnikání. Když se jeho manželka nechala pokřtít, usmířil se roku 1861 s rodinou.

Po návratu z USA adaptoval na fotografickou práci rodinný dům v Praze v Michalské ulici a roku 1863 opět naplno rozvinul živnost. Ještě téhož roku u něj začal pracovat akademický malíř Jan Maloch, který v podniku časem získal výjimečné postavení. Roku 1865 byl Fridrich vídeňským časopisem Photographische Correspondenz označen za jednoho ze čtyř nejvýznamnějších pražských fotografů. Roku 1867 získal první zahraniční ocenění v Moskvě, další cena pocházela z výstavy v Paříži a doma v Rakousku-Uhersku se dočkal velké zlaté medaile za umění a vědu. Roku 1874 přenechal ateliér v rodném domě Janu Malochovi a na Ferdinandově třídě 20 si zařídil ateliér nový, zaměřený na portrét. Jako jeden z mála fotografů své doby nedomalovával pozadí a nepoužíval rekvizity.

Kolem roku 1870 patřil k největším vydavatelům místopisných fotografií v Rakousku-Uhersku. V Praze měl obchod v ulici Na Příkopě a filiálky po celém Rakousku-Uhersku i v zahraničí (např. Paříži, Londýně a Turíně). Od ostatních fotografů se odlišoval nejen nízkými cenami, ale především tím, že hlavní obchodní obrat jeho ateliéru nepředstavovala portrétní práce, ale užitková fotografie a fotografování mimo ateliér. Ve věku šedesáti let se roku 1889 úředně vzdal fotografické živnosti a soustředil se na dráhu spisovatele (vydal např. německy psaného průvodce Okružní cesta po Čechách).

František Fridrich fotografoval známé osobnosti a bohatou klientelu zejména v tradičních českých lázeňských městech, proto měl jeho ateliér filiálky v Karlových Varech a Mariánských Lázních. V Teplicích, kde také často zejména v období lázeňské sezony fotografoval, pořádal soukromé přednášky o fotografování. Portrétním zakázkám se věnoval především proto, že zajišťovaly stálý příjem, přitahovalo jej však také fotografování památek a krajin. Díky snímkům z prostředí bruslařských a veslařských sportů, které patřily k jeho zálibám, jej můžeme označit za jednoho z prvních fotografů sportu u nás. Spolu s Wilhelmem Hornem byl František Fridrich jediným českým fotografem, který v 19. století získal světový věhlas.

SCHEUFLER, Pavel. Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2013. ISBN 978-80-7331-112-4.