Fráňa Šrámek

^*9. 1. 1877 Sobotka – ^†1. 7. 1952 Praha

Fráňa Šrámek se na otcovo přání zapsal na pražskou právnickou fakultu, ale roku 1903 studia zanechal a dal se na literární dráhu. Připojil se k anarchistickému hnutí Stanislava Kostky Neumanna, v jeho časopisu Nový kult otisknul své první básně a dočasně bydlel v jeho olšanské vile. V té době spoluredigoval periodika Práce a Omladina, do kterých také přispíval. V červnu 1905 byla na scéně holešovického divadla Uranie uvedena jeho dramatická prvotina Červen. Tentýž rok byl po anarchistické manifestaci odsouzen k šestidennímu vězení, před nástupem výkonu trestu jej však povolali na vojenské cvičení. Po návratu si odpykal trest, během kterého napsal většinu svých antimilitaristických básní. S anarchismem se symbolicky rozloučil v roce 1906 románem Buřiči (první verze pozdějšího Stříbrného větru). Po první světové válce přispíval do Neumannova časopisu Červen a navázal také spolupráci s Karlem Čapkem. Během druhé světové války na protest proti okupaci téměř neopouštěl svůj pražský byt, v němž pak vznikla jeho poslední sbírka. Roku 1957 byl na počest jeho nedožitých 80 let v básníkově rodišti uspořádán festival Šrámkova Sobotka, kde se spisovatel již dříve účastnil letních divadelních slavností. Festival se dodnes koná pravidelně každé léto.

Šrámkovo dílo zpočátku vychází ze symbolistické  poetiky, později se v něm výrazně projevují i jiné dobové slohy. Svou tvorbou autor na počátku 20. století představuje citově založeného básníka, u kterého jsou rovnoměrně zastoupeny básně, prózy i divadelní hry. Základem všech jeho děl je lyričnost, zároveň je konkrétní, a to přesto, že se nebojí používat náznak i víceznačnou metaforiku či zkratku. Častým prostředkem Šrámkova stylu je písňovost. Dualismus spisovatelovy tvorby je příznačný již pro jeho první sbírku Života bído, přec tě mám rád z roku 1905. Vojenské téma pak prostupuje následující sbírkou Modrý a rudý s podtitulem Verše o vojáčcích (1906, rozš. vyd. 1911). Zde autor proti ponižujícímu vojenskému výcviku k zabíjení staví prostý život, domov a lásku. Symbolická je též volba barev – modrá byla uniforma rakouského vojáka, rudá barva vzdoru a lásky. Významným dílem impresionistické prózy se stal román Stříbrný vítr (1910), kde dějovou linii nahrazuje volné řazení jednotlivých epizod a vnitřní prožitek hrdinů. Během první světové války vznikla jeho další významná díla: drama Léto (1915), sbírka Splav (1916) a román Tělo (1919), kde jako protiklad k válečnému násilí převažuje orientace na elementární životní hodnoty. V poválečném období u Šrámka dominuje především divadelní tvorba, čímž se stal jedním z předních dobových dramatiků. Ke konci života se Šrámek znovu vrátil k poezii.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.