Filmové hlášky jsou citáty ze známých filmů používané jako vtipný komentář či postoj v situacích reálného života. Jsou pevnou součástí českých lingvoreálií a tvoří i zvláštní kategorii současné české frazeologie.
Filmové hlášky je třeba řadit mezi frazémy (idiomy), které jsou, stejně jako v jiných jazycích, součástí české slovní zásoby i českých reálií a lingvoreálií. Jejich znalost je důležitou součástí sociokulturní kompetence mluvčích rodilých i nerodilých. Frazeologie odráží kulturní specifika společnosti, různé vývojové etapy, kterými národní společenství prochází. Frazém se vyznačuje obrazností (přeneseným významem) a expresívností, je ustálený, víceslovný a nerozložitelný (lze jej užít jen v jeho celosti). Do běžného hovoru se frazémy zapojují už jako hotové, dříve vzniklé ucelené výrazy. Jejich význam je výsledkem pragmatického užívání jazyka založeného na znalosti sociálních poměrů, komunikačních zvyklostí a kulturních reálií (např. běžné komunikace, různých stylů a slangů, populární kultury, folklóru, literatury, filmů). Při akvizici cizího jazyka (akvizicí rozumíme proces získávání či nabytí znalosti cizího jazyka) představují obtížný problém, neboť jejich smysl nemusí nijak korespondovat s užitými výrazy, případně je vázán přesně určeným kontextem.
Tzv. filmovou hláškou rozumíme citát užitý primárně ve filmech, které můžeme hodnotit jako kultovní: jsou všeobecně známé a oblíbené, kladně přijímané všemi generacemi (nebo alespoň v určitém, např. věkovém, profesním nebo zájmovém okruhu mluvčích), zpravidla opakovaně sledované (Pelíšky, Vesničko má středisková, Sněženky a machři, Slunce, seno, jahody, Princezna ze mlejna, Pyšná princezna, Cesta do hlubin študákovy duše, Kristián…). Do toho, který film se stane zdrojem hlášek, výrazně zasáhla televize, která tyto filmy periodicky stále znova vysílá, i když její vliv jako celospolečenského média rychle slábne. Dá se předpokládat, že do budoucna o tom budou rozhodovat sociální sítě a hlášky budou stále více fungovat v omezeném okruhu diváků. Většina lidí tyto filmy viděla tolikrát, že z nich umí citovat celé pasáže nebo tyto pasáže důvěrně zná a identifikuje. Jako hlášky fungují vtipné, ironické nebo sarkastické výroky, které hodnotí, komentují či glosují určitou situaci. K proměně výroku filmové postavy v hlášku často přispívá specifický herecký projev představitele filmové postavy. Na základě reminiscence na zdrojovou situaci je možné tyto výroky zobecnit a užít v obdobné chvíli v běžném životě. Jejich význam stojí na aluzi ke konkrétní filmové scéně.
Na rozdíl od jiných frazémů je tvůrce filmových hlášek znám a součástí kompetence, jak jim rozumět a jak je užívat, je i znalost toho, odkud hláška pochází. Jejich smysl a humorný efekt je založen nikoli na přenesení významu, ale na znalosti kontextu, odkazují tedy na filmovou scénu, případně i na celý film. Tím se filmové hlášky řadí do stejné kategorie, jako jsou okřídlené citáty literární nebo známé výroky historických postav. Vedle citátů z filmů mohou existovat i hlášky mající svůj původ v dílech literárních (Šťastná to žena!; Tak nám zabili Ferdinanda;) i v dílech dramatických (káva od Žida; To byla doba her a malin nezralých; …). Filmové zpracování mnohých literárních děl však mohlo přispět k tomu, že se staly všeobecně užívanými frazémy (Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným; Domů, pane Berka, domů). Hláškami se mohou stát také slogany z písňových textů (Láska nebeská; Sliby se maj plnit o Vánocích).
Filmové hlášky odrážejí specifický český humor, často sebeironický, který se mnohdy jeví zejména cizincům jako nepochopitelný, neboť vychází z autostereotypů české společnosti. Nárůst filmových hlášek zároveň ukazuje, že ve společnosti kultura filmu začíná převažovat nad kulturou literární.
Některé filmové hlášky žijí v jazyce relativně krátkou dobu, jejich znalost a užívání jsou ovlivněny generačně, týká se to například mezi mládeží frekventované hlášky, kterou ale starší generace neužívá, eventuálně vůbec nezná: Spadlo ti to. Asi vítr. Naopak dnešní mládež neužívá kdysi oblíbenou hlášku Lidé jsou různé, blbé a pitomé. Jiné jsou mezigenerační a je možno konstatovat, že se staly trvalou součástí českého jazyka. Patří k nim kupříkladu: Našli, moji rádcové, našli?, Zavřete oči, odcházím…. Některé hlášky se staly populárními ihned po uvedení nového filmu či televizního seriálu, například Dycky Most!
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.