Fenomén českých coververzí

Coververze západních písní reagovaly na cenzuru poválečné vlády, obzvlášť v období normalizace. Tvorba z „nepřátelských“ západních zemí byla tehdy zcela zakázaná. Písničky úspěšné na Západě se však mohly potenciálně líbit i tuzemským posluchačům a českoslovenští tvůrci proto sahali po již vyzkoušených skladbách. Pravděpodobnost, že publikum odhalí cizí původ písně, byla vzhledem k cenzuře jen nízká. Originální názvy písní a jména jejich autorů se ale uváděly na obálkách gramofonových desek, a tak o
nepůvodnosti skladeb v praxi leckdo věděl. Československé verze mezinárodně známých hitů brzy uspěly i za hranicemi, dokonce i v některých západních zemích, kde byly chápány jako místní kuriozity.

Texty českých coververzí se buď snažily originál napodobovat obsahově (například Včera v interpretaci Jaromíra Mayera na základě Yesterday od skupiny The Beatles či Markétko Marie Rottrové napodobující polskou píseň Malgośka Maryly Rodowicz), nebo měla slova připomínat originál svým zněním (Lásko prokletá Hany Hegerové na základě Ne me quitte pas Jacquese Brela či To mám tak ráda, česká verze Je suis malade Sergea Lamy). Skladby byly do češtiny nejčastěji adaptovány ze západní Evropy nebo Spojených států. Zdrojem inspirace však bývaly i země socialistického bloku, například Milion růží původně v interpretaci sovětské zpěvačky Ally Pugačovy či Dívka s perlami ve vlasech v originálu od maďarské skupiny Omega. Coververze tvořily součást repertoáru všech významných československých zpěváků včetně Heleny Vondráčkové (Dvě malá křídla tu nejsou), Hany Zagorové (Asi asi), Marty Kubišové (Hey Jude), Karla Gotta (Je jaká je) či Waldemara Matušky (Slavíci z Madridu). Předělávky často patřily k největším hitům konkrétních československých interpretů a jejich popularita přispěla k tomu, že ještě dlouho po roce 1989 si spousta lidí neuvědomovala, že jde o coververze zahraničních písní.

Fenomén českých coververzí po roce 1989 nezmizel. Spousta písniček se dodnes těší popularitě a počešťují se i nové písně, dokonce i když jsou jejich originální verze v Česku známé, například Být stále mlád Karla Gotta, Vítr Lucie Vondráčkové či Mám boky jako skříň Ewy Farné.