Evald Schorm

^*15. 12. 1931 Elbančice – ^†14. 12. 1988 Praha

Po studiu režie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU) (1962) pracoval Evald Schorm nejprve ve Studiu dokumentárního filmu, kde začala jeho dlouhodobá spolupráce s kameramanem Janem Špátou. K jejich nejlepším dokumentům patří krátkometrážní snímky Země zemi (1962), Žít svůj život (1963) o fotografovi Josefu Sudkovi či Zrcadlení (1965). Od dokumentů a krátkých filmů Schorm postupně přešel k hraným celovečerním snímkům. Většinu z nich vytvořil v letech 1965–1969, velká část jeho tvorby ale neprošla cenzurou a zůstala až do roku 1990 v trezoru. Psychologickými filmy Každý den odvahu (1964), Návrat ztraceného syna (1966) a zpracováním novely Josefa Škvoreckého Farářův konec (1968) si Schorm získal také světové renomé. Po natočení podobenství Den sedmý, osmá noc (1969), inspirovaného sovětskou invazí v srpnu 1968, dostal úplný zákaz točit filmy, proto se začal věnovat divadelní režii. Působil v pražském Divadle Na zábradlí, Činoherním klubu, Semaforu a Ypsilonce, ale i na operních scénách a v řadě mimopražských divadel. Roku 1974 se stal režisérem v divadle Laterna magika, ve kterém mistrně skloubil divadelní a filmové postupy. Od roku 1982 spolupracoval také s činohrou Národního divadla. K jeho nejlepším inscenacím patří ztvárnění Bratrů Karamazových v Divadle Na zábradlí (TV záznam byl pořízen roku 1981).

Filmová tvorba Evalda Schorma se vyznačuje unikátním zachycením psychologie jednotlivce i proměn společnosti. Je silně existencialisticky laděná, se zřetelným vlivem díla Franze Kafky. Jako divadelní režisér Schorm aplikoval na herce filmový přístup k práci s tělem a vizuální stránkou scén a vychoval tak výjimečnou generaci hereckých osobností. Po Schormovi bylo pojmenováno pražské kino Evald. Roku 1992 mu byl za jeho celoživotní filmovou a divadelní tvorbu udělen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Ukázka ze snímku "Farářův konec" (1968)

Ukázka ze snímku "Zrcadlení" (1965)

BERNARD, Jan. Evald Schorm a jeho filmy. Praha: Primus, 1994. 199 s. ISBN 80-85625-27-X.
DENEMARKOVÁ, Radka. Evald Schorm: sám sobě nepřítelem. Vyd. 1. Praha: Nadace Divadla Na zábradlí, 1998. 322 s. ISBN 80-238-3679-X.
FRYŠ, Miloš. Filmy Evalda Schorma. 2., upravené vyd. Praha: Český filmový ústav, 1992. 43 s. Malé filmové profily; Sv. 111. ISBN 80-7004-063-7.
HULÍK, Štěpán. Kinematografie zapomnění: počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968-1973). Vyd. 1. Praha: Academia, 2011. 475 s., [72] s. obr. příl. Šťastné zítřky; sv. 6. ISBN 978-80-200-2041-3.