Energetika v České republice

Počátky účelového využívání energie v českých zemích sahají nejméně do prvních desetiletí vrcholného středověku, kdy pohon z vodního kola umožnil zakládání manufaktur. Nejstarší český vodní mlýn se podle dostupných pramenů nacházel již v roce 1125 v Úněticích a první doložený větrný mlýn byl postaven roku 1277 na zahradě Strahovského kláštera. K výraznějšímu posunu v oblasti energetiky došlo v 19. století, kdy se začaly objevovat první elektrárny s generátorem poháněným buď parním strojem, nebo vodním kolem.

Nejstarším elektrárenským vodním zařízením se stala elektrárna v Písku vybudovaná přestavěním zdejšího vodního mlýna v roce 1888. Na přelomu 19. a 20. století bylo v těchto elektrárnách vodní kolo nahrazeno výrazně účinnějšími vodními turbínami a v období mezi dvěma světovými válkami vznikaly v českých zemích velké vodní elektrárny, např. Vranov na Dyji (1933), Střekov na Labi (1936), Vrané na Vltavě (1936) či Štěchovice na Vltavě (1947). Po technologické stránce se tyto stavby řadily k tehdejší světové špičce. Také parní stroj byl záhy nahrazen parní turbínou, jež se stala základem prvních tepelných elektráren využívajících jako paliva dostupné tuzemské uhlí. Vůbec první veřejná parní elektrárna distribuující elektrickou energii byla zprovozněna na Žižkově v roce 1887. Na přelomu století bylo rozšíření počtu tepelných elektráren spojeno s potřebami prudce se rozvíjejícího českého průmyslu (těžebního, chemického, textilního či potravinářského).

Po roce 1950 investovalo Československo jak do výstavby dalších velkých vodních elektráren, zejména v rámci tzv. vltavské kaskády, tak především do sítě elektráren tepelných (uhelných). V současné době představuje největší vodní elektrárnu v Česku elektrárna Dlouhé Stráně s výkonem 650 MW, která byla do provozu uvedena roku 1996. Tepelných elektráren je dnes v ČR celkem 26, největší z nich je Prunéřov II s výkonem 1 050 MW. Od druhé poloviny 80. let 20. století se na výrobě elektrické energie v Česku podílí také jaderné elektrárny – v Dukovanech (1 760 MW, v provozu od roku 1985) a v Temelíně (2 000 MW, v provozu od roku 2000).

Česká republika je dnes jedním z nejvíce energeticky nezávislých států Evropské unie. V roce 2015 se zde vyrobilo 83,8 gigawattu elektřiny, z toho 51,4 % v tepelných a 32 % v jaderných elektrárnách. Zbytek byl získán z obnovitelných zdrojů. 20 % z celkově vyrobené elektřiny je přitom vyváženo do zahraničí. 

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.