Emanuel Bozděch

^*21. 7. 1841 Praha – ^†po 10. 2. 1889

Emanuel Bozděch se po ukončení gymnázia roku 1860 zapsal ke studiu práv v Praze, po roce však přestoupil na filosofii. Od roku 1868 pravidelně přispíval divadelní kritikou do českých a německých listů. V letech 1869 až 1876 byl Bozděch dramaturgem Prozatímního divadla, fakticky ale jen do roku 1874. Roku 1881 stejně jako další literáti, mimo jiné například Jan Neruda, odmítl pozici dramaturga Národního divadla. Dne 10. 2. 1889 záhadně zmizel, jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. O rok později byl oficiálně prohlášen za mrtvého.

Jako dramaturga jej ovlivnily francouzské hry, které představovaly jiný přístup oproti tehdy těžkopádné a hlubokomyslné české a německé tvorbě. Ve svých vlastních dílech navazoval na francouzskou konverzační komedii. Zvládal dokonale sestavit dialogy a situace ve vztahu ke zdánlivě náhodným událostem a jejich důsledkům. Jeho jevištním debutem se stala hra Z doby kotillonů (1867), která do české romantické dramatiky vnesla žánr konverzační veselohry. Svým dílem vyjadřoval Bozděch skepsi vůči tehdejším velkolepým politickým a společenským koncepcím. Historický přesah měla dramata Baron Goertz (premiéra 1868), týkající se uzákonění rakousko-uherského dualismu, a Dobrodruzi (uvedeno až roku 1888 ve Vídni v ochotnickém provedení), odehrávající se v rudolfinské době, ovšem s aktuálními narážkami. U publika sklidil úspěch se svými historickými díly, získal dokonce cenu v Náprstkově soutěži. Zároveň byl ale kritizován z parazitování na díle francouzského dramatika Eugèna Scribeho, dokonce ho obviňovali přímo z literární krádeže především ze strany režiséra Prozatímního divadla Josefa Jiřího Koláře. Poté se jako autor her odmlčel. Na naléhaní přátel však roku 1872 zpřístupnil veřejnosti hry Dobrodruzi a Zkouška státníkova.

ŠORMOVÁ, Eva a kol. Česká činohra 19. a začátku 20. století: osobnosti. Vydání první. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. 2 svazky (1294 stran). Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-200-2467-1.