Dobrodruh, cestovatel, hudební skladatel, dirigent, fotograf, kameraman, filmař a dokumentarista. Dostal se do peruánských učebnic, v Česku je však dnes téměř zapomenutý a neznámý.
*11. 2. 1905 Zlonice – †12. 1. 1991 Reno, USA
Eduard Ingriš projevoval již od dětství hudební talent, zajímaly ho i přírodní vědy. Krátce studoval na pražské přírodovědecké fakultě a konzervatoři, ale v podstatě byl autodidakt a všestranný talent. V patnácti letech složil svou první operetu Inzerát, která byla úspěšně uvedena na jeviště. Později se jeho nejhranější operetou stala opereta Rozmarné zrcadlo, která dosáhla 1 600 repríz. Celkem zkomponoval šedesát operet a hudbu k jedenácti filmům. Ingriš byl i vášnivým trampem. V roce 1931 složil píseň Teskně hučí Niagara, která v českém prostředí zlidověla a dodnes je spontánně zpívána zejména u táborových ohňů. Za druhé světové války byl krátce vězněn a po válce byla jeho hudba novými ideology označena jako buržoazně pokleslá.
V roce 1947 Ingriš odejel s falešným pasem do Jižní Ameriky a zde začal jeho dobrodružný život. Z Argentiny se dostal do Brazílie, kde se plavil po Amazonce, přes Andy přicestoval do Peru a v Limě se prosadil jako uznávaný fotograf (stal se i oficiálním fotografem peruánského prezidenta Manuela Prady). Setkal se s českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem na jejich cestě kolem světa a pořídil pro ně několik filmových záběrů. Podílel se na natáčení filmu Stařec a moře podle novely Ernesta Hemingwaye. Seznámil se s norským badatelem Thorem Heyerdahlem a na voru Kantuta II přeplul z Peru do Polynésie, celou plavbu zdokumentoval četnými fotografiemi a filmovým záznamem. V roce 1962 se přestěhoval do Spojených států amerických, kde se usadil a oženil s Češkou Ninou Karpuškinovou.
Po smrti byl Ingrišův rozsáhlý unikátní dokumentační a filmový archiv zásluhou manželky Niny Ingrišové, která se do Česka vrátila, Miroslava Zikmunda a dalších přátel převezen do České republiky a uložen v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Tvoří jej několik velkých souborů, jako jsou deníky, notové zápisy, korespondence soukromá i úřední, trojrozměrné předměty a suvenýry z cest, několik desítek filmů a především fotoarchiv čítající na 40 000 negativů a diapozitivů. Ostatky Eduarda Ingriše jsou uloženy v rodných Zlonicích.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
