Divadlo Dada

(1927–1928)

Divadlo Dada založili na jaře roku 1927 po odchodu z Osvobozeného divadla Jiří Frejka a Emil František Burian, kteří se chopili uměleckého vedení, a několik dalších mladých herců často ještě před ukončením konzervatoře. Již svým názvem se zakladatelé hlásili k tradici dadaismu, která je spojena s provokativností a odporem k tradici. Činnost Dada zahájilo 7. 4. 1927 baletem-pantomimou Jeana Cocteaua Svatebčané na Eiffelce, čímž potvrdilo svůj záměr stát se experimentální a novátorskou scénou pro užší divácký okruh. Své dveře divákům divadlo otevřelo v malostranské Umělecké besedě, kde se též uskutečnily první reprízy Vest Pocket Revue, jež se záhy stala součástí denního programu Umělecké besedy. Samotné slavné představení se později na konci května 1927 začalo hrát pod hlavičkou Osvobozeného divadla. Kvůli velkému úspěchu revue již nezbyl prostor pro jiné inscenace. Soubor se musel přesunout do Divadla Na Slupi, zde začal vystupovat od prosince 1927. Uskupení z finančních a technických důvodů zaniklo v létě 1928, zároveň Burian už začínal pracovat na koncepci experimentálního divadla Moderní studio, které svou činnost zahájilo roku 1929. 

Divadlo se proslavilo svými voicebandy (sólová nebo sborová recitace s hudebním doprovodem) v Burianově režii. Ty se staly součástí pravidelného repertoáru či jiných inscenací Dada. Kromě ústřední tvůrčí dvojice zde účinkovali Václav Lacina, bratři Trojanové a výjimečně i Jiří Voskovec a Jan Werich, na hudební produkci se podíleli Emil František Burian, Jaroslav Ježek a Iša Krejčí. Součástí některých inscenací se stal moderní,  tzv. výrazový tanec, který realizovala Milča Mayerová, Saša Machov a Jarmila Kröschlová. Jeden z největších experimentálních počinů představovala inscenace Reverdyho básně Poutník (1928). Ta v sobě sloučila orchestrální hudbu, voiceband ze zákulisí, dynamické akce na bázi biomechaniky, konstruktivistické prvky, šokující kostýmy a promítání filmové montáže na plátno, které měly symbolizovat proměnu poutníkových pocitů a nálad. Programu jinak dominovaly celovečerní revue (Dona Kichotka, Bim-Bam-Revue, Gaučo a kráva). Poslední premiérou byla Burianova opera buffa Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928).

Upoutávka


Datace

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
Píša, Antonín Matěj a Píšová, Marie, ed. Divadelní avantgarda: kritiky a referáty z let 1926-1941. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1978. 180 s.
Tilla, Václav a Knopp, František, ed. Kouzelná moc divadla. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2007. 671 s. České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy; sv. 5. ISBN 978-80-7008-216-4.
Frejka,Jiří a Hájek, Jří, ed. Režie jako projev průbojného ducha: Výbor z teoretických studií a statí. Praha: Divadelní ústav, 1980. 166 s. České divadlo; 3.