Divadla malých forem

Divadla malých jevištních forem, pro něž se ustálil pojem divadla malých forem, jsou svým vznikem datována do 50. let 20. století, jejich počátky však sahají již do první poloviny 20. století k Osvobozenému divadlu či divadlu Dada a oblíbeným kabaretům. Jedná se o malá autorská divadla, působící zpravidla v komorních podmínkách s nepříliš početným publikem. Vznikala v reakci na aktuální politické dění a usilovala o autentické vyjádření generačních postojů a názorů. Poetika divadel malých forem je charakteristická využíváním různorodých inscenačních postupů, propojováním literárních a hudebních prvků, žánrovou různorodostí, improvizací a bezprostředností či užíváním běžného, lidového jazyka a úzkou komunikací s publikem. Tyto zpočátku obvykle amatérské scény vznikaly bez ambice stát se uměleckou institucí, později se však často profesionalizovaly.

Významné se pro vznik scén malých forem staly oblíbené společenské kluby, a to především klub Reduta na Národní třídě. Ke konci 50. let zde v rámci uskupení Akord clubu Viktora Sodomy působili Ivan Vyskočil a Jiří Suchý, kteří vystupovali s tzv. text-appealovými představeními – jednalo se o pásmo složené z textů s myšlenkovým apelem, zpracované hravou formou. Mezi první divadla malých forem se pak řadí pražské Divadlo Na zábradlí (1958), které společně s dalšími umělci založili Suchý s Vyskočilem, kabaretní divadlo Rokoko (1958) či divadlo Semafor z roku 1959 (jehož název je příhodným složením slov SEdm MAlých FORem). Od roku 1959 pak v Redutě působil literární kabaret Paravan a v témže roce vznikl brněnský Kabaret Večerní Brno.

Tyto scény se staly inspirací pro vznik další vlny malých scén, autorských divadel studiového typu. Do roku 1963 sahají počátky Studia Ypsilon, v roce 1967 vzniklo v Brně experimentální Divadlo Husa na provázku a v roce 1974 pak HaDivadlo. Mezi významné scény malých forem se řadí i pražské Divadlo Járy Cimrmana (1967) a divadlo Sklep (1971).

Divadla malých forem se stala důležitou součástí českého divadelnictví a jako alternativa velkých, oficiálních divadel byla v Československu mimořádně divácky úspěšná. Po revoluci byl rozdíl mezi tradičními divadly a opozičními divadly studiového typu setřen a jednotlivé scény se začaly navzájem plně inspirovat, nicméně principy autorské a kolektivní divadelní tvorby jsou zřetelné i u mnoha souborů působících po roce 2000 (Divadlo Vosto5, Cabaret Calembour aj.).

Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
HERCÍKOVÁ, Iva, ed. Začalo to Redutou: z text-appealů Divadla Na zábradlí, divadla Semafor a Paravan. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 300, [3] s. Edice malých forem.
JUST, Vladimír. Proměny malých scén: (rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem). Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1984. 302 s. Máj; sv. 416.
KOVALČUK, Josef. Téma: autorské divadlo. 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2009. 171 s. Skripta Divadelní fakulty. Malá řada. ISBN 978-80-86928-61-6.
LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. Čas malých divadel. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 216 s. ISBN 80-7067-657-4.
LAZORČÁKOVÁ, Tatjana. Dějiny českého divadla 2. pol. 20. století: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 72 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3609-8.