Dopravní stavba, která byla koncipována také jako reprezentativní umělecká galerie. Světově proslulá je vizuální koncepce centrální části linky A.
Každá z linek pražského metra vybudovaná v průběhu 70. a 80. let 20. století měla velkoryse pojatou architektonickou koncepci. Svébytnou tvář jednotlivých stanic, na nichž se podílelo více než 50 architektů, doplňovala řada uměleckých děl, keramických reliéfů, vitráží a svítidel z dílen předních českých výtvarníků.
Ačkoliv se jednalo o monumentální projekt s výrazně akcentovanou ideologickou rovinou, vzniklo kultivované dílo nadčasových kvalit s jednotnou vizuální identitou, k níž přispěl i tehdy unikátní informační systém českého typografa Jiřího Rathouského. Tento elementární modulový systém dále doplňovalo bezpatkové písmo Metron a překlápěcí numerický font Digita (obojí 1972). Nejznámějším grafickým symbolem pražského metra se stal znak s křidélky, přezdívaný též „vrána“, od Jaromíra Windsora.
Nejstarší linka C byla koncipována jako dopravní stavba po vzoru moskevského metra, proto v ní dominují kamenné obklady stěn a velké prosklené plochy v otevřených stanicích. Do výtvarného řešení linky B se mimořádným způsobem zapojili sklářští a keramičtí výtvarníci. Výjimečným prvkem stanic Karlovo náměstí a Jinonice jsou lisované skleněné obklady od designéra Františka Víznera nebo futuristicky tvarované skleněné čočky navržené Václavem Cíglerem pro stanici Náměstí Republiky.
Na mezinárodní úrovni dal individuální tvář pražskému metru střízlivě pojatý design části linky A, tvořený zejména subtilními obklady z lisovaných hliníkových desek s kruhovými poli architekta Jaroslava Otruby. Ty fungují nejen jako jednotící prvek úseku vedoucího historickým centrem metropole, ale jsou také snadno rozeznatelným symbolem Prahy. Za nejzdařilejší je v tomto ohledu považována červeno-zlatě laděná stanice Staroměstská nebo nadzemní parter stanice Malostranská, jenž navozuje pocit barokní zahrady.
Umělecká kvalita porevolučních dostaveb pražského metra je problematická, zejména pro absenci jednotné architektonické koncepce. Kritizována je necitlivě instalovaná velkoformátová reklama a zástavba vestibulů komerčními objekty, které znehodnotily více než třetinu z 250 uměleckých realizací. Došlo např. k likvidaci unikátního světelného objektu od Václava Cíglera ve stanici Náměstí Míru či skleněné plastiky Kontakty z vestibulu stanice Národní třída od světově proslulé autorské dvojice Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
