Děla ze Škody Plzeň

Výroba děl v průmyslovém koncernu Škoda Plzeň započala v posledním desetiletí 20. století, kdy revoluční proměny tehdejší zbrojní techniky umožňovaly i relativně novým firmám prosadit se vedle dosavadních zavedených výrobců. Škodovka proto na konci 80. let 19. století započala s výstavbou speciálního zbrojního oddělení a výrobou prvních děl, konkrétně námořních zbraní ráže 37, 47 a 63 mm na lodě rakousko-uherského námořnictva a později také děl ráže 305 mm pro dreadnoughty třídy Tegetthoff. Ve stejné době začala Škodovka také s výrobou děl pro rakousko-uherské pozemní vojsko, zde se však definitivně prosadila až po vypuknutí první světové války, kdy se ukázalo, že její výrobky jsou oproti ostatním rakouským zbrojovkám kvalitnější.

V rozmezí let 1910 až 1918 dodaly Škodovy závody rakousko-uherské armádě 12 693 děl. Během války pokrývala výroba ze Škodovky v Plzni 58 % dělových hlavní a 68 % výroby lafet v monarchii, od roku 1916 pak měla vyrábět 100 % děl všech ráží do 10 cm a 70 % všech děl ráže větší než 10 cm. Mezi nejznámější výrobky koncernu patřil např. revoluční moždíř vz. 11 ráže 30,5 cm, který byl od počátku navržen k transportu motorovými tahači, a nikoliv koňmi, a přepravoval se rozložen ve třech kusech.

Po první světové válce se Škoda Plzeň stala výhradním dodavatelem dělostřelecké výzbroje pro nově vzniklé Československo. Jako jeden z mála světových koncernů byla schopna dodávat prakticky kompletní sortiment zbraní, od lehkých a polních děl přes moždíře, minomety, houfnice až po specializované zbraně jako protitankové a protiletecké kanony. Během mnichovské krize v září roku 1938 tak měla československá armáda k dispozici 3 340 dělových a 1 380 minometných zbraní, další děla se pak nacházela ve výzbroji protiletadlového dělostřelectva nebo byla osazena v příhraničních pevnostech. Škoda navíc v letech 1919–1939 exportovala více než 3 100 děl do sedmi zemí, mezi něž patřilo např. Rumunsko, Jugoslávie, Turecko či Sovětský svaz. S nástupem komunistického režimu v roce 1948 došlo k znárodnění koncernu, vývoj vlastní dělostřelecké techniky byl postupně ukončen a z větší části nahrazen licenční výrobou sovětských typů.

JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007. 193 s. Svět armády; sv. 1. ISBN 978-80-86116-34-1.
KARLICKÝ, Vladimír. Československé dělostřelecké zbraně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1975. 375 s. Mars; sv. 13.