Příčiny odchodu českých umělců do ciziny byly sociální (ve zpustošené zemi byl hlad a bída), politické (absolutismus Habsburků) a náboženské (příslušníci katolické víry), též umělecké – možná nejdůležitější. Hudebníci, převážně evangelického vyznání, mířili na západ do Německa, Francie, Anglie, do tehdy hlavního města Vídně, na jih do Itálie, na východ – do Polska a Ruska a na konci 18. století i na Balkán.
Příčiny a důvody odchodu českých hudebníků do ciziny (po Bílé hoře) byly sociální (ve zpustošené zemi byl hlad a bída), politické (absolutismus Habsburků) a náboženské (nově nastolena katolická víra) a též umělecké – možná nejdůležitější. V této době byly České země téměř přesyceny hudebními talenty. Nezřídka hudebníky hnala i umělecká ctižádost uplatnit svůj talent v rozhodně lepších evropských profesních podmínkách, než byly tehdy v rodné zemi. Hudebníci, převážně evangelického vyznání, mířili do tehdy hlavního města Vídně, na západ do Německa, Francie, Anglie, na jih do Itálie, na východ – do Polska a Ruska a na konci 18. století i na Balkán.
V Berlíně působili bratři Bendové – František a Jiří Antonín. Jiří Antonín Benda (1722–1795) byl autorem četných symfonií, sonát a sonatin pro cembalo, zakladatel scénického melodramatu (např. Médea). Jeho starší bratr František Benda (1709–1786) působil, spolu se synem Johanna Sebastiana Bacha – Carlem Philippem Emanuelem Bachem, od roku 1733 v kapele pruského krále Friedricha II. V Mannheimu vznikla kolem Čecha Jana Václava Stamice (1717–1757) tzv. Mannheimská škola. Stamic byl tvůrcem prvních symfonií v moderním slova smyslu. Do Itálie odešel Josef Mysliveček (1737–1781) – autor četných oratorií, oper a symfonií. Jeho dílo, stejně tak i cembalové skladby J. A. Bendy, obdivoval i sám Wolfgang Amadeus Mozart. Partitury dvou Čechů – J. A. Bendy a Jana Dismase Zelenky (1679–1745), působícího v Drážďanech, nosil s sebou všude po světě na svých prvních koncertních turné tehdy ještě malý, sedmiletý, Wolfy Mozart.
Český hudební klasicismus vyrůstá z úrodné půdy české hudebnosti. Domácí hudba vzniká v ovzduší hudby zámecké a chrámové. Na základě české zámecké hudby byl plně vyvinut tvar tzv. sonátové formy v letech 1730–1735, jež odtud přechází jak do Vídně, tak i do školy Mannheimské. Hudební výraz vídeňského klasicismu do velké míry vyvěrá z českých písní. České země byly skutečně připraveny na příchod vrcholného vídeňského hudebního klasicismu a vysvětlení, proč Praha přijala nadšeně a s takovým porozuměním hudbu W. A. Mozarta v roce 1787, je nasnadě, přestože Vídeň se od něj odvracela. Kořeny těchto dvou hudebních proudů – českého a vídeňského – byly totožné.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.