Českoslovenští letci ve 2. světové válce

Českoslovenští letci jsou dnes do značné míry symbolem vojáků, kteří po obsazení Čech, Moravy a Slezska hitlerovským Německem bojovali v zahraničí za osvobození své vlasti. Jejich cesta z okupované země vedla do Polska a odtud dále na západ. Celkem 93 pilotů vstoupilo do polského letectva a zúčastnilo se v září 1939 bojů na polsko-německé frontě, většina ostatních však pokračovala dále do Francie, kde byli od prosince 1939 začleňováni do francouzských jednotek. Do bitvy o Francii se zapojilo více než 130 československých pilotů (ti tak tvořili zhruba 12 % vojenských letců francouzského letectva), z nichž největšího úspěchu dosáhli Alois Vašátko (12 jistých sestřelů) a František Peřina (11 jistých sestřelů).

Po porážce Francie se většina letců přesunula přes kanál La Manche do Spojeného království, kde se stali významnou posilou pro RAF (Royal Air Force) v nadcházející bitvě o Británii. Do té se celkově zapojilo 89 Čechoslováků, kteří do 31. 10. 1940 dosáhli celkem 56 jistých a 15 pravděpodobných sestřelů, a to za cenu ztráty 26 vlastních letounů a 9 pilotů. Vynikl především Josef František, který sestřelil 17 nepřátelských strojů a zaujal tak čtvrté místo mezi nejúspěšnějšími stíhacími esy celé bitvy. Zpočátku českoslovenští letci působili přímo v britských jednotkách, od léta 1940 pak začaly vznikat i první ryze československé útvary. Ještě během bitvy o Británii byly zformovány 310. a 312. stíhací peruť a 311. bombardovací peruť, v roce 1941 pak 313. stíhací peruť. V květnu 1942 bylo ze stíhacích perutí vytvořeno samostatné Československé stíhací křídlo (Czechoslovac Fighter Wing).

V letech 1941–1945 sváděli českoslovenští stíhací piloti tvrdé boje s Luftwaffe nad kanálem La Manche a okupovanou Francií, zatímco příslušníci bombardovacího letectva se i přes těžké ztráty vyznamenali při náletech na území Říše a útocích proti německému loďstvu. Celkem prošlo v období druhé světové války RAF přibližně 2 500 Čechoslováků, z nichž přibližně 500 padlo. Nelze pominout ani účast československých pilotů na východní frontě, kam na jaře 1945 odcestovala z Anglie dvacetičlenná skupina v čele s Františkem Fajtlem. V Sovětském svazu vytvořila 128. československou samostatnou stíhací peruť, rozšířenou v červnu 1944 na letecký pluk, který se posléze intenzivně zapojil do Slovenského národního povstání. Následně byla zformována 1. československá smíšená letecká divize, jejíž stíhací a bitevní pluk se však zapojily až do bojů o osvobození Československa v dubnu a květnu 1945.

Po skončení války byli českoslovenští letci vnímáni jako hrdinové a jejich návrat do vlasti se stal velkolepou vlasteneckou manifestací. Jejich postavení se však zcela změnilo v roce 1948, kdy se moci v Československu definitivně chopili komunisté. Ti bývalé příslušníky RAF vnímali jako nežádoucí západní a prodemokratický element, a přistoupili proto k jejich rozsáhlé perzekuci. Většina letců byla propuštěna z armády a poté tvrdě pronásledována, řada z nich skončila po zinscenovaných procesech na dlouhá léta ve vězení. Částečně rehabilitováni byli v 60. letech, definitivního uznání se jim však dostalo až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Jako symbol boje proti hitlerovskému Německu a vlastenectví, opírajícího se o demokratické hodnoty, se od 90. let 20. století těší výjimečné prestiži, mediální pozornosti a celospolečenskému uznání. Jejich působení v Anglii se stalo námětem řady filmů (Nebeští jezdci /1968/, Tmavomodrý svět /2001/) a knih, mnozí z pilotů také vydali své paměti.

RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. Vyd. 1. Praha: Ares, 1999- . sv. Edice leteckých sil; sv. 3. ISBN 80-86158-17-9.
RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie: válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Nové, rozš. vyd. Cheb: Svět křídel, 2008. 1443 s. ISBN 978-80-86808-51-2.