Počátky české dramatiky lze v českých zemích spatřovat od 12. století u církevních obřadů, jejichž součástí byl často přednes, který se začal vyvíjet a schematicky opakovat. Tak postupně vzniklo tzv. liturgické divadlo, jež bylo zpočátku zprostředkováváno v latině a později také v češtině. Součástí scén byl obvykle i duchovní zpěv. Divadlo se vztahovalo zejména k největším liturgickým svátkům, tedy k Vánocům a především k Velikonocům. Hlavním tématem velikonočních her byla návštěva Kristova hrobu třemi Mariemi – česko-latinské Hry tří Marií se na českém území řadí mezi nejstarší dochovaná dramata. Významnou památku, ojedinělou svou komplexností, představuje Svatojiřské officium – soubor liturgických textů vhodných k dramatizaci, který se dochoval v ženském klášteře sv. Jiří na Pražském hradě.
Od 13. století se v divadle začaly objevovat také motivy komediální a světské. Oblíbenými tématy světské tvorby, zejména frašek, se staly satiry na různá povolání, láska či manželská nevěra. Jednotlivé výstupy a scény byly zprostředkovávány publiku zejména studenty (neboli žáky) a žakéři – divadlo se hrálo mimo církevní prostory, např. na jarmarcích. Světskou tvorbu 14. století reprezentuje nejstarší české drama významné také v evropském kontextu, fraška Mastičkář, jež je založena na parodii mastičkářského umění. Dochovala se ve dvou verzích – ve Zlomku muzejním, obsahujícím bohatší lexikum, a Zlomku drkolenském, vyznačujícím se jednodušším a lidovějším jazykem.
Česká středověká dramatika byla zásadní také pro vývoj literární. Její úroveň se rovnala dramatice evropské, český divadelní rozvoj byl však utlumen v období husitství.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.