Česká móda za socialismu

Po komunistickém převratu v roce 1948 se zásadně proměnil způsob oděvní produkce a celkové koncepce módy. Došlo ke znárodnění a likvidaci soukromých živností, a to jak velkých výrobních podniků a továren, tak věhlasných pražských modelových domů. Salony Rosenbaum, Podolská, Bárta a Kníže byly zařazeny pod Domy módního odívání a přejmenovány na Styl, Eva, Diplomat a Adam a navrhovala pro ně nová generace módních tvůrců, mezi něž patřili Zdena Bauerová, Inna Arnautová či Zdeněk Křeček. Zhotovování oděvů na zakázku v těchto podnicích bylo však výsadou manželek politických prominentů, diplomatů a známých osobností. Zcela výjimečná byla také tvorba národního podniku Textilní tvorba (1949), později fungujícího pod názvem Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK, vznik 1959), kde módu dle aktuálních trendů navrhovala mj. i Liběna Rochová. Další významnou instituci představovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV). Běžní konzumenti většinou nakupovali omezený sortiment konfekčně vyráběného spotřebního zboží pouze v běžné obchodní síti.

Koncepce módy byla podřízena komunistické ideologii, a to jak po stránce výrobní, tak ideové. Móda se stala politickou záležitostí a denní tisk i módní časopisy vedly diskuse o vhodném oděvu pro nového socialistického člověka. Na regulérní volnočasový oděv byly povýšeny praktické kombinézy, tepláky a pryžové galoše, kterým se vzhledem k jejich častému nošení v ulicích začalo přezdívat šedý mor.

V roce 1950 byla zahájena výroba z polyamidové příze známé jako silon, a tak bylo elastické prádlo i výrazně barevné oblečení vyráběné z umělých vláken v podnicích Jitex a Textilana ceněno jako velmi moderní. Móda byla spíše konformní, standardem módy socialismu se stal nemačkavý tesilový oblek či šaty a sukně. Běžně dostupné výrobky nebyly nápadité ani rozmanité, velkou popularitu si proto udržovalo domácí šití a ruční úpravy oděvů.

K odklonu od zpolitizované ideologie došlo teprve koncem 60. let 20. století, kdy se prosadil odlišný módní styl mladé generace. Fenoménem s narůstající popularitou se staly džíny z dovozu, sportovní obuv a tašky značky Botas a později také Prestige. Aparát a represivní složky tvrdě vystupovaly proti subkulturám vyjadřujícím nesouhlas a nekonformitu mimo jiné právě prostřednictvím odlišné módy, nekompromisní postup byl uplatňován zejména proti tzv. máničkám, příznivcům undergroundového hnutí s dlouhými vlasy, kteří byli zatýkáni a nuceni k ostříhání. Normalizační éra pak představovala umrtvení, a proto i přes zjevné snahy uspokojit materiální potřeby širokých mas se západní módní trendy v centralizované průmyslové výrobě oděvů objevovaly jen okrajově.

HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Česká móda 1940-1970: zrcadlo doby. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000. 125 s. ISBN 80-7033-017-1.
HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Móda za železnou oponou: společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989. První vydání. Praha: Grada Publishing, 2016. 287 stran. ISBN 978-80-247-5833-6.
HLAVÁČKOVÁ, Konstantina a KOSATÍK, Pavel. 70: "Kytky v popelnici": společnost a móda v sedmdesátých letech v Československu = "Flowers in the dustbin": society and fashion in Czechoslovakia in the seventies. V Praze: UPM, 2007. 165 s. ISBN 978-80-7101-072-2.
KNOBLOCH, Iva, ed. a VONDRÁČEK, Radim, ed. Design v českých zemích 1900-2000: instituce moderního designu. Vydání 1. V Praze: Academia, 2016. 658 stran. ISBN 978-80-200-2612-5.