Česká duchovní a světská píseň je po celý středověk nejvyhraněnějším útvarem lidové hudební tvorby, např. Svatý Václave, Jezukriste, ščedrý kněze (z pol. 14. stol.) a Buóh všemohúcí (ze zač. 14. stol.). Prvním známým českým hudebním skladatelem je Mistr Záviš ze Zap (*cca 1350 – † po 1411).
Po celý středověk, a ještě v době renesanční, je nejvýznamnějším a nejvyhraněnějším útvarem české lidové hudební tvorby česká duchovní píseň.
Hudební podněty západoevropského jednohlasého stylu se spojily s hlubokou lidovou náboženskou vírou. Nejsou to komplikované melodicky útvary, jaké máme v tehdejší době např. ve Francii, zato ale vyniká jejich prostota a přehlednost. Forma je naplněna melodickou hloubkou, která odpovídá vroucí lidové víře, z níž písně vzešly.
Vedle Hospodine, pomiluj ny jsou zde snad nejdůležitějšími písněmi: Svatý Václave (asi z 2. pol. 12. stol.), Jezukriste, ščedrý kněze a Buóh všemohúcí vstal z mrtvých. Píseň Jezu Kriste (Jezukriste), ščedrý kněze pochází nejspíše z 2. pol. 14. stol. a byla zpívána na procesích svátku Božího těla. Dodnes se hraje na promocích Univerzity Karlovy. Píseň Buóh všemohúcí je českou parafrází německé písně Christ ist erstanden z 12. stol. a byla provozována v závěru Velikonoční hry. Původně měla tři strofy, postupně vznikaly další. Devátá strofa dokonce odráží úpěnlivou prosbu za sjednocení církve po r. 1378, kdy začalo papežské schizma.
Z tohoto období pochází též Ostrovská píseň a Kuhnutina modlitba (asi z r. 1300).
Latinské duchovní písně psal i pražský arcibiskup, šlechtic a umělec Jan z Jenštejna (1347/50?/ – 1400), např. Decet huius cunctis horis, ve které se odráželo i jeho vzdělání z pařížské Sorbonny. Jan z Jenštejna se zajímal také o antickou vzdělanost a umění. Psal texty k hymnům a sekvencím, pravděpodobně také k písni Mittitur archangelus.
Prvním známým českým hudebním skladatelem je Mistr Záviš ze Zap (asi 1350 – po 1411). Byl to doktor církevního práva, středověký vzdělanec, básník a skladatel, který zhudebňoval milostnou lyriku a zkomponoval píseň Jižť mne všě radost ostává, známou jako Závišova píseň. Je to skvost české milostné poezie z tohoto období. V Třeboňském rukopisu z pol. 15. stol. existuje s nadpisem Zawisonis de amore bohemice.
V druhé pol. 14. stol. se začínají zpívat i studentské satirické písně, tak jako na elitních evropských univerzitách tohoto času (Heidelberg, Göttingen, Paříž).
Na českém královském dvoře u Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. dochází k rozkvětu provozování čistě instrumentální hudby. Mimořádné oblibě se těšila např. varhanní interpretace, dokonce se pořádaly instrumentální koncerty beze zpěvu s velice bohatým nástrojovým obsazením. V církevním provozu našel své místo i chlapecký sborový zpěv tzv. bonifantů.
Ze 14. stol. pocházejí i doklady české lidové písně, např. písně milostné ze středověkého dramatu Hra veselé Magdalény – Kudy jsem já chodila a Byla jsem ti v sádku.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.