Česká hudební tvořivost v 16. stol. je dána hlavně tradicí duchovní písně jednohlasé. V druhé pol. 15. stol. vznikají literátská katolická a protestantská bratrstva, jež provozovala chrámovou hudbu s vícehlasými zpěvy. V této době již existují jak dvorní, tak i četné šlechtické kapely na venkově. Evropské úrovně dosáhla tvorba vzdělaného šlechtice Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
V pohusitském období udržovali tradici husitských duchovních zpěvů jak sami husité, tak i např. skladatel duchovních písní a překladatel z latiny Václav Miřinský (†1492). Jeho písňové soubory byly vydány tiskem až v 16. století (Písně na čtení a epištoly pro celý rok, Písně staré gruntovny). Myšlenky Petra Chelčického (1390—1460) o rovnosti lidí, nenásilí a důsledném návratu k evangelické prostotě inspirovaly v 50. letech 15. stol. vznik jednoty bratrské, která na ně navázala, rozvíjela tradici a odkaz husitství v náboženských otázkách a v r. 1467 vytvořila samostatnou církev. Pěstoval se dál převážně jednohlasý zpěv, jelikož jednota bratrská odmítala vícehlas pro jeho přílišnou okázalost a nesrozumitelnost textu. Nejslavnější zpěvník jednoty bratrské, obsahující 744 duchovních písní, je Šamotúlský kancionál z r. 1561. Jeho hlavní přispěvatel a redaktor Jan Blahoslav (1523–1571) se zabýval duchovním zpěvem i teoreticky ve svém díle Musica (vyd. v let. 1558 a 1569). Jde o první český hudebněteoretický spis.
V 15. a 16. století v Evropě dochází k mohutnému rozvoji tzv. vokální polyfonie (vícehlasu), hlavně nizozemské. Husitské hnutí způsobilo, že tento proud evropské hudby přišel do českých zemí opožděně, v 2. pol. 15. století, kdy po utišení husitských nepokojů, se český stát konsolidoval pod vládou Jiřího z Poděbrad (1458—71). Za králů z rodu Jagellonců (do 1526) a za prvních Habsburků se obnovuje proudění západoevropských kulturních vlivů do českých zemí.
V druhé pol. 15. stol. vznikají především v měšťanských kruzích tzv. literátská bratrstva, jak katolická, tak i protestantská. Jsou to amatérské pěvecké soubory, jež měly za úkol provozovat chrámovou hudbu a udržovat ji na vysoké úrovni. Začíná se provozovat vícehlasý zpěv, hlavně při bohoslužebných obřadech. Počet literátských bratrstev a množství zpěvníků ukazují, že hudba byla ve velké oblibě. Činnost těchto spolků je zaznamenána a doložena v kancionálech, které se začaly objevovat, obvykle bohatě výtvarně zdobených. K rozvoji bratrstev dopomáhá i skvělá úroveň tradičního chrámového zpěvu. V této době už existují i dvorní kapely: pražská kapela Ferdinanda I. (1526–64) a Maxmiliána II. (1564–76) a četné šlechtické kapely na venkově, z nichž vynikala hlavně Rožmberská kapela (vznikla v r. 1552). Vrchol české hudební kultury tohoto období nastává za vlády Rudolfa II. (1576–1612), kdy se Praha stává velice důležitým centrem evropského hudebního života.
Tyto podněty a skvostné podmínky pro vznik české skladatelské školy nezůstaly úplně bez vlivu na českou hudební kulturu. Světskou hudbu v 16. stol. komponovali např. Jan Trojan Turnovský a Jiří Rychnovský. Evropské úrovně pak dosáhla tvorba vzdělaného šlechtice Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621), člověka opravdu renesančního.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.