Česká filharmonie

„Česká filharmonie, spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolek pensijní členů orchestru Národního divadla v Praze, jich vdov a sirotků“ vznikla na základě stanov schválených pražským mistodržitelstvím ze dne 7. 6. 1894. Až do roku 1901 byla Česká filharmonie pouze volnočasovou aktivitou orchestrálních hráčů Národního divadla s povinností uspořádat ročně alespoň čtyři velké symfonické koncerty. Orchestr neměl v prvních letech stálého šéfdirigenta, na koncertech dirigovali např. Karel Kovařovic, Oskar Nedbal – tehdy violista Českého kvarteta, nebo skladatel Zdeněk Fibich. Prvního šéfdirigenta Ludvíka Vítězslava Čelanského zvolila valná hromada v roce 1901 a v roce 1902 filharmonie pod názvem The Kubelík Bohemian Orchestra doprovázela slavného českého houslistu Jana Kubelíka na zájezdu do Anglie. Dne 19. 9. 1908 dirigoval Českou filharmonii Gustav Mahler ve světové premiéře svojí VII. Symfonie.

Během 22 let, kdy v čele filharmonie stál šéfdirigent Václav Talich, zřejmě nejdůležitější postava v historii orchestru, se z provinčního tělesa stala světová špička. Talich byl též výborným dramaturgem a provádění české hudby považoval za samozřejmost. Na zahraničních zájezdech orchestr nebyl jen hudebním tělesem, ale i kulturním vyslancem mladé republiky. Smetanova Má vlast se nehrála nikdy tak často jako za nacistické okupace v letech 1939–1945. V únoru 1941 Česká filharmonie hrála – na příkaz Josepha Goebbelse – v Berlíně a Drážďanech a šéfdirigent Václav Talich odvážně zařadil do programu celý symfonický cyklus Má vlast i s tehdy zakázanými větami Blaník a Tábor.

Česká filharmonie, vedená Rafaelem Kubelíkem, v návaznosti na Pražský hudební máj Václava Talicha, založila mezinárodní hudební festival Pražské jaro a na jeho prvním ročníku v roce 1946 odehrála všechny koncerty. Éra šéfdirigenta Karla Ančerla přinesla díky mimořádným uměleckým kvalitám do té doby největší mezinárodní rozlet v historii orchestru: celkem 60 zájezdů do 28 států světa na všechna prestižní pódia – od vídeňského Musikvereinu po newyorskou Carnegie Hall.

Václav Neumann, další emblematická dirigentská postava České filharmonie, pracoval s orchestrem 22 let a poprvé se s orchestrem představil na Salcburském festivalu v srpnu roku 1971. Tehdy započala i intenzivní spolupráce tělesa s českou gramofonovou firmou Supraphon. Po Neumannovi se českými šéfdirigenty České filharmonie stali Jiří Bělohlávek, Jiří Válek, Zdeněk Mácal, zahraničními Vladimir Ashkenazy, Gerd Albrecht, Iliahu Inbal aj. V roce 2009 se uzavřela dlouholetá spolupráce České filharmonie s britským dirigentem a Talichovým žákem sirem Charlesem Mackerrasem.

K dirigentským osobnostem, které s orchestrem spolupracovaly, patřili mimo jiné Bruno Walter, Alexander Zemlinsky, Erich Kleiber, Georg Széll pořídil s filharmoniky slavnou nahrávku Dvořákova koncertu pro violoncello se sólistou Pablem Casalsem; Leonard Bernstein, Leopold Stokowski, Herbert von Karajan, John Eliot Gardiner aj. Současný šéfdirigent orchestru je Semjon Byčkov a hlavními hostujícími dirigenty jsou Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

 

https://www.ceskafilharmonie.cz