Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Česká divadelní scénografie

Česká divadelní scénografie

Obor, jenž se ustanovil v meziválečném období. Mezi jeho nejvýznamnější představitele patří Josef Svoboda.


Představení v Divadle Na zábradlí. ČTK/Dezort Jovan.
Podrobné informace

Česká divadelní scénografie se vyvíjela v úzkém kontaktu s dalšími uměleckými obory, mimo jiné s uměním výtvarným. Počátky české divadelní dekorace jsou spojeny se stavbou Národního divadla, o jehož výzdobu se zasloužila výtvarná generace zastoupená Mikolášem Alšem či Josefem Václavem Myslbekem. Moderní scénografie jako jedna z divadelních složek se ustanovila v meziválečném období a do jejího rozvoje výrazně promluvily avantgardní tendence. Mezi přední osobnosti zakladatelské generace scénografů, kteří inovovali práci s barvami, světlem a kompozicí, patřili Vlastislav Hofman, František Tröster, Miroslav Kouřil, Josef Matěj Gottlieb, Josef Wenig či Bedřich Feuerstein, kteří spolupracovali s režiséry Jiřím Frejkou, Jindřichem Honzlem či Emilem Františkem Burianem. Vlivná byla v tomto kontextu také práce malířů Josefa Čapka, Františka Muziky, Jana Zrzavého nebo Jana Sládka.

Emancipaci oboru dovršil v druhé polovině 20. století Josef Svoboda, jehož scénografická tvorba se dočkala mezinárodního úspěchu. Svoboda je spojován se založením tzv. režijní scénografie; hojně experimentoval – zejména se světlem, sklem a zrcadly. Působil v Laterně magice a spolupracoval s režiséry Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou. V této době vynikla také scénografie studiových divadel, jež využívala autentických předmětů reálného života v nových kontextech. Tzv. akční scénografie (jedním ze zakladatelů byl Libor Fára) se svou autentičností odvracela od složitých dekorací, populárních na velkých scénách, a čerpala inspiraci z běžných, každodenních předmětů. V tomto směru se uplatnili Jaroslav Malina, Miroslav Melena, Ján Zavarský či Marta Roszkopfová.

Po roce 1989 se již česká scénografie mohla plně inspirovat světovými trendy. Současná scénografie vychází z postmoderních postupů, mísí různé slohy a kultury, využívá spontánní imaginace a je inspirována televizí či filmem. Významnými současnými scénografy jsou Jan Štěpánek, Zuzana Štefunková-Rusínová, Kateřina Štefková či Marek Cpin a Iva Němcová.

Použité zdroje
HANÁČKOVÁ, Andrea. Základy teorie divadla: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 63 s. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3641-8.
PTÁČKOVÁ, Věra a PLESKAČOVÁ, Jana. Česká scénografie 20. století. 1. vyd. Praha: Odeon, 1982. 359 s., [96] s. fot. České dějiny; sv. 58.
Scénografie. In: Moravská zemská knihovna [online]. [cit. 6. 2. 2020]. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/periodical/uuid:84288680-e0aa-11e7-8939-5ef3fc9ae867.
ZDEŇKOVÁ, Marie. Czech made: současná česká scénografie: = Contemporary Czech stage design. Praha: Divadelní ústav, 2003. 155 s. ISBN 80-7008-145-7.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.