Břetislav Pojar

^*7. 10. 1923 Sušice – ^†12. 10. 2012 Praha

Břetislav Pojar začínal u filmu jako kreslíř v Ateliéru filmových triků (AFIT). Poté, už jako animátor ve studiu Bratři v triku, navázal úzkou spolupráci s Jiřím Trnkou, s nímž se podílel na filmech Staré pověsti české (1952) a Sen noci svatojánské (1959). Postupně se Pojar vypracoval v jednoho z největších mistrů českého trikového filmu. Režijně debutoval krátkometrážním pohádkovým filmem Perníková chaloupka (1951), který vytvořil ve spolupráci  právě s Trnkou. K jeho prvním vlastním snímkům patří rovněž krátký modernistický film (a původně agitka proti alkoholu za volantem) O skleničku víc (1953), jenž se setkal s velkým ohlasem na zahraničních filmových festivalech. V 50. letech vytvořil také další pozoruhodné snímky, jako je poetická loutková alegorie Lev a písnička (1959) o nesmrtelnosti umění, vzniklá ve spolupráci s výtvarníkem Zdenkem Seydlem. Většinu svých filmů však Pojar tvořil pro děti. Začátkem 70. let se seznámil s režisérem Miroslavem Štěpánkem a společně natočili řadu oblíbených dětských snímků, jako např. pohádku Jabloňová panna (1973), pětidílný cyklus Zahrada (1974–1976) podle stejnojmenné knihy Jiřího Trnky nebo populární seriál humorných večerníčkových příběhů Dášeňka (1977) podle dětské knížky Karla Čapka, ztvárněný jako kombinace papírkové techniky a hraného filmu (kameramanem byl Jan Špáta). U českého publika sklidil největší úspěch jejich legendární animovaný seriál o dvou „vypečených“ medvědech s vtipnými, ironickými gagy Pojďte pane, budeme si hrát!, zahájený prvním dílem Potkali se u Kolína (1965). Tvůrci se v něm zcela oprostili od myšlení dospělých a ponořili se do světa dětské kreativity a imaginace, v němž je možné úplně cokoli. Pozornost si zaslouží i Pojarova pozdní tvorba, zejména podíl na celovečerním filmu Fimfárum 2 (2006, společně s Aurelem Klimtem aj.), natočeném podle pohádek Jana Wericha.

Pojar naprostou většinu svých filmů nejen režíroval, ale psal si k nim i scénáře. Český animovaný film kombinoval s loutkovým a obohatil ho o do té doby v animaci nezvyklou poetiku všedního dne. Za své jednotlivé snímky i celkovou tvorbu získal jedenáct mezinárodních ocenění. V 80. a 90. letech Pojar hojně vyjížděl do Kanady, kde dostával zakázky od Kanadského státního filmového úřadu (National Film Board of Canada), příležitostně natáčel krátkometrážní reklamní a propagační snímky také na objednávku OSN.

Pojďte pane, budeme si hrát! - Potkali se u Kolína (1965)

Pojďte pane, budeme si hrát! - Co to bouchlo (1970)

O skleničku víc (1953)

Lev a písnička (1959)

ukázka ze seriálu Dášeňka (1977)

BENEŠOVÁ, Marie. Břetislav Pojar. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1984. 41 s.
BOČEK, Jaroslav. Kapitoly o filmu. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1968. 238 s. Filmové publikace; Filmové publikace.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.