Břetislav I.

^*mezi 1002 a 1005 – ^†10. 1. 1055 Chrudim

Břetislav I. byl nemanželským synem knížete Oldřicha a neurozené selky Boženy. Kolem roku 1019 jej Oldřich ustanovil správcem nově dobyté Moravy, kde získal cenné vladařské zkušenosti. Oženil se s Jitkou ze Schweinfurtu, která byla dcerou Vojtěcha, markraběte bavorské Severní marky (Nordgau). Jelikož se však nemohl o nevěstu kvůli svému nemanželskému původu ucházet přímo, před svatbou ji nejprve unesl (patrně s Vojtěchovým souhlasem) ze Schweinfurtského kláštera, v němž byla vychovávána. Tato epizoda je dodnes jedním z nejznámějších příběhů raných českých dějin.

Po Oldřichově smrti a dobrovolné abdikaci strýce Jaromíra usedl Břetislav jako poslední k vládě způsobilý Přemyslovec na knížecí stolec. Využil stability a vzrůstající prosperity, kterých Čechy dosáhly za Oldřichovy vlády, a začal rozšiřovat svoji moc směrem do Polska, jež se po smrti krále Meška II. zmítalo v hluboké vnitřní krizi. V roce 1039 dobyl polské hlavní město Hnězdno a nad hrobem pražského biskupa sv. Vojtěcha vyhlásil tzv. Břetislavova dekreta, první známý český zákoník. Vojtěchovy ostatky spolu s dalšími relikviemi a poklady nechal odvézt do Prahy, zřejmě proto, aby pomohly jeho (nakonec neúspěšné) snaze  dosáhnout v hlavním městě zřízení arcibiskupství. Svou expanzivní politikou si však znepřátelil římského krále Jindřicha III., který v roce 1040 vytáhl s vojskem do Čech. Český kníže nejprve porazil říšské oddíly v bitvě u Brůdku, následujícího roku se však již Jindřichovi formálně podrobil a složil mu přísahu věrnosti. Oba panovníci se následně stali blízkými spojenci, mimo jiné spolu zasahovali do bojů o uherský trůn.

Břetislavova vláda neznamenala jen ambiciózní vojenské výboje, ale také řadu hlubokých reforem, které výrazně změnily vnitřní uspořádání českého státu. Kníže rozšířil tzv. hradskou soustavu výstavbou nových hradišť, jejichž správu nyní zajišťoval početný úřednický aparát. Upevnil tak v zemi panovnickou moc a zlepšil výběr daní. Moravu rozdělil na tzv. údělná knížectví, s centry v Olomouci, Brně a ve Znojmě, která měla zajišťovat obživu a postavení jeho potomkům (případně dalším členům rodu), zároveň ale byla stále přímo podřízena českému knížeti v Praze. Tento systém pak na Moravě fungoval až do konce 12. století. Problém nástupnictví se Břetislav pokusil vyřešit nedlouho před svou smrtí zavedením  stařešinského řádu (seniorátu), podle něhož se měl po smrti knížete ujmout vlády vždy nejstarší žijící člen přemyslovského rodu. Ačkoliv byl jednotlivými knížaty často obcházen, zůstal v platnosti až do počátku 13. století.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.