Bratři Bendové

František 

^*22. listopadu 1709 Staré Benátky, dnešní Benátky nad Jizerou –^†7. března 1786 Postupim, Prusko

Jiří Antonín

^*30. 6. 1722 Staré Benátky, dnešní Benátky nad Jizerou –^†6. listopadu 1795 Bad Köstritz, Sasko     

Český rod Bendů z Benátek nad Jizerou (tehdy Staré Benátky) je považován za jednoho z nejhudebnějších rodů v Evropě, podobně jako německý rod Bachů. Otec bratrů Bendových byl tkalcem a přivydělával si hraním v židovské kapele po hospodách – na housle, hoboj a šalmaj. Matka pocházela z dalšího známého hudebnického rodu Brixiů. Syn František zpíval na kůru ve starobenáteckém kostele, studoval housle u tehdy nejlepšího učitele Koníčka a majitel benáteckého panství pán z Klenové ho poslal do drážďanské pěvecké školy. František poté koncertoval na zámku několik let, až ho r. 1724 pán z Klenové na přímluvu svých přátel pustil na turné po Evropě, odkud se již do Čech nikdy nevrátil. Nezávisle na italské tradici složil množství osobitých houslových skladeb a jako houslista se odlišoval brilantní virtuozitou, neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Na tehdejší dobu měl skutečně velkolepou koncertní kariéru: koncertoval ve Vídni, v Sedmihradsku (dnes v Rumunsku), byl primárius u varšavského starosty. Na berlínském dvoře se stal kapelníkem u krále Friedricha II., kde sám král ve své kapele hrál na flétnu. Časem se do ní dostali i bratři Jiří Antonín a Josef a také sestra Františka. Jiří se sestrou pak odešli na dvůr durynského velkovévody Friedricha do německé Gothy.

Jiří Antonín se stal slavnějším než František. Studoval u řádu piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně. Rodina durynského vévody, kam mladší Jiří Antonín nastoupil jako kapelník, měla ve velké oblibě divadlo – sami hráli profesionálně, zvali si soubory z Itálie, Francie a Německa. Mezi nimi byla i jistá známá herečka Karolína Brandesová, která litovala, že může vystupovat jen v činohrách, protože neměla velký hlas. Pro ni Jiří časem vymyslel tehdy úplně nový žánr – scénický melodram – verše doprovázené hudbou, tj. vytvořil nové hudební drama, kde hudba nezněla pouze jako podklad pro herce, ale zhudebňovala text. Jeho původní inspirací však byla myšlenka střídání hudby a mluveného slova Jeana-Jacquese Rousseaua. Známá Bendova melodramata Medea a Ariadna na Naxu se hrají po světě dodnes. Styl jeho četných symfonií, sonát a sonatin pro cembalo odráží českou lidovou hudebnost a předznamenal vznik vídeňského hudebního klasicistního slohu. Byl obdivován i Mozartem. Jiřího Antonína Bendu zajímala i filosofie, myšlenky Jeana-Jacquese Rousseaua, byl dokonce členem zednářské lóže.

Rod Jiřího Antonína poměrně brzy vymřel. Zachovala se větev po Františkovi, kde se potomci Bedřich, Karel a Juliana stali hudebníky. Hans von Benda byl známým dirigentem západoberlínského komorního rozhlasového orchestru a od r. 1966 jezdil každoročně do Čech. Potomci větve Františka Bendy žijí převážně v Evropě a dodnes se věnují hudbě. Když se v září roku 1993 otevírala pamětní síň Bendů v Muzeu Benátky nad Jizerou, opět po staletích tam koncertovali Bendové.

Jiří Antonín Benda

František Benda

František Benda

BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. ALDA Olomouc, 1995. 432 s. ISBN 80-85600-39-0.
RACEK, Jan. Česká hudba. SNKLHU, Praha 1958.