Bořivoj II.

^*asi 1065 – ^†2. 2. 1124, Uherské království

Bořivoj II. byl synem Vratislava II. a Svatavy Polské. Na knížecí stolec nastoupil v rozporu s do té doby platným stařešinským řádem, podle něhož se měl jakožto nejstarší Přemyslovec ujmout vlády brněnský údělný kníže Oldřich. Ten se již následujícího roku zasadil o to, aby mu římský král Jindřich V. udělil Čechy v léno, a následně se pokusil Bořivoje svrhnout. Nedokázal však na svou stranu získat dostatek přívrženců z řad českých velmožů, a proto raději ustoupil zpět na Moravu. V roce 1103 se Bořivoj úspěšně zapojil do bojů v Polsku mezi knížetem Boleslavem III. Křivoústým a jeho bratrem Zbyhněvem. Stáhl se až poté, co od Boleslava obdržel poplatek 1000 hřiven stříbra. Zároveň si však znepřátelil svého klíčového spojence, olomouckého údělného knížete Svatopluka, s nímž se o získanou kořist odmítl dělit. Svatopluk pak pomocí intrik postupně dokázal od Bořivoje odvrátit značnou část jeho přívrženců a v roce 1107 ho svrhl.

Příležitost získat trůn zpět se Bořivojovi naskytla až po Svatoplukově smrti v roce 1109. O Vánocích přitáhl z polského exilu do Prahy a dobyl Pražský hrad, Jindřich V. však dal přednost jeho mladšímu bratrovi Vladislavovi a Bořivoje následně šest let věznil na porýnském hradě Hammerstein. V roce 1117 Vladislav z dosud neznámých důvodů přenechal Bořivojovi knížecí titul a spokojil se s údělem na pravém břehu Labe. O druhé Bořivojově vládě se nezachovaly téměř žádné zprávy. Definitivně byl Vladislavem sesazen v roce 1120 a poslední léta života strávil v uherském exilu.

Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004-. ISBN 80-7277-214-7.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.