Bohuslav Martinů

^*8. 12. 1890 Polička – ^†28. 8. 1959 Liestal, Švýcarsko

Bohuslav Martinů, syn obuvníka Ferdinanda Martinů, bral již v rodné Poličce hodiny hry na housle u učitele Josefa Černovského. V roce 1906 začal studoval na Pražské konzervatoři housle, zajímala ho též skladba a ve varhanní třídě byl žákem Leoše Janáčka. Jako konzervatorista musel opakovat ročníky a jeho studia skončila předčasně v roce 1910. Byl „vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost“. Až v roce 1919 jej přijali do druhých houslí v České filharmonii a na podzim 1922 se vrátil znovu na Pražskou konzervatoř do mistrovské třídy skladby Josefa Suka staršího. Po pouhém roce přerušil studia a odjel jako stipendista k Albertu Rousselovi do Paříže. Tehdy nastal v jeho životě velký zvrat. Za pobytu v Paříži, v letech 1923–1940, si Bohuslav Martinů začal postupně získávat svou tvorbou uznání jak doma, tak i po světě. Velice důležité pro něj bylo i pařížské zázemí českých krajanů, pozdějších světoznámých umělců. Mezi nimi byli malíři Jan Zrzavý, Josef Šíma a Rudolf Kundera, klavíristé Josef Páleníček a Rudolf Firkušný, valečný reportér a spisovatel Jiří Mucha či žačka Bohuslava Martinů, skladatelka a dirigentka, Vítězslava Kaprálová.

Od roku 1941 žil Bohuslav Martinů se svou francouzskou manželkou Charlottou v USA a promptně reagoval na vývoj politické situace. Ještě v Paříži zkomponoval Polní mše, v New Yorku pak Památník Lidicím. Za oceánem vznikaly rovněž miniatury na lidové texty, inspirované domovem – Písničky na jednu stránku pro zpěv a klavír, Písničky na dvě stránky, Nový Špalíček. Jeho pobyt v Americe se prodloužil – měl tam tvůrčí závazky, byl profesorem skladby na univerzitě v Princetonu a na Mannes College of Music v New Yorku, navíc začala studená válka.

V letech 1953–1959, již jako občan Spojených států, přijel do Evropy, po dlouhém odmlčení se vrátil k opeře a zkomponoval Mirandolinu na italský text, Ariadnu na francouzský text a Řecké pašije na anglický text. Vývoj politických poměrů v Evropě vedl k tomu, že jeho hudba i osoba byly v jeho domovině delší čas nežádoucí. Za nacistické okupace měl zákaz provozování a v letech 1948–1955 začalo proti němu ostré ideologické tažení.

Zemřel v nemocnici ve švýcarském Liestalu. Byl pohřben nedaleko usedlosti, kde v září 1938 komponoval Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Až v roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky.

Martinů byl jako skladatel velice produktivní. Je autorem 384 děl, která byla vydána tiskem mnohými evropskými a americkými nakladateli. V roce 1969 byla ve Švýcarsku založena Nadace Bohuslava Martinů a v roce 1995, na popud skladatele Viktora Kalabise, byl v Praze založen Institut Bohuslava Martinů. Ten zajišťuje veškerý informační a muzikologický servis a přístup ke skladbám skladatele.

 

BŘEZINA, Aleš. https://www.martinu.cz/cz/martinu/zivot-v-datech/
ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů : Život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961. 398 s.